23:12:55
08. 07. 2025

Místnost
Křeslo pro hosta

NÁSLEDUJÍCÍHO HOSTA VYBÍRÁ VŽDY HOST AKTUÁLNÍ. BEZ VÝJIMEK!

Místnost má od 16:50:20  24. 06. 2003 pronajatou Lampar. Spolusprávce: Nimitz. Klair. Teo.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   178   »» »

Nimitz, vloženo 22:40:50  06. 06. 2007

František Plánička
2. červena ši července 1904 - 20. července 1996


František Plánička se narodil v Letohradské ulici, v samé blízkosti bývalého fotbalového hřiště Sparty. Jako skoro každý kluk hrával nejprve fotbálek na plácku, s míčem vyrobeným z punčochy vycpané zmuchlaným papírem. Malý Franta hrával levého záložníka, ale při těžších zápasech ho strčili do branky. To se mu nelíbilo, považoval brankáře za nuly co jen stojí a čučí, proto jakmile se naskytla příležitost strčit do branky někoho mladšího, tak se opět vrhnul do útoku.
Později hrával za svoji měšťanku "Studánka", už napevno zastrčený v brance, a při jednom zápase z žáky Slavie si ho vyhlédl trenér dorostu tohoto klubu a nabídl mu ať hraje za ně. Teď nastalo ovšem pro dvanáctiletého Pláničku obrovské dilema. On byl totiž odmalička duší Sparťan! Ale nakonec na nabídku kývl, a pár měsíců za žáky Slavie hrál. To už však byla první světová válka a přišla taková krize, že František musel pomáhat matce (otec byl na frontě) živit sebe a své dva mladší sourozence, na fotbal neměl po dva roky vůbec čas.
Nastal rok 1919. Na hřišti Slovanu Praha VII. (tehdy Holešovice) se odehrává přátelák mezi výběrem kluků z Letné, a místní juniorky. A "amatéři" vyhrávají nečekaně 7:0, což od Slovanu okamžitě znamenalo nabídnutí smlouvy patnáctiletému Pláničkovi. Za Slovan však toho příliš neodehrál, záhy po určitém nedorozumění přestupuje do mužstva Bubenče. Aby mohl nastupovat za "A" tým dospělých, tak bylo potřeba při registraci Pláničku ještě dva roky papírově ostaršit.
Za Bubeneč hrál až do začátku roku 1923 první třídu (prakticky třetí liga). Poté se ozvala pražská Sparta, a vzala si Pláničku na testy. Hráči a někteří trenéři už s ním počítali, ale část vedení rozhodla že tento mladík je pro post brankáře příliš malý (tehdy za Viktorku a za Spartu chytal například čahoun Vlasta Burian) a že ho nechtějí. Tak se tedy ozvala Slavia, která sice měla výborného reprezentačního brankáře Štaplíka, ale Plánička se jim také líbil a slíbili mu místo dvojky. Proti přestupu se však stavěli lidé z vedení Bubenče, pro které byl devatenáctiletý brankář hotovým pokladem a příslibem do budoucna. Už předtím mu hodlali znemožnit případný odchod do Sparty, a teď dělali obstrukce i s přestupem do Slavie. Dokonce to došlo tak daleko, že za Slavii odehrál načerno zápas ve Vídni, a byl předvolán před disciplinární komisi kde dostal důtku, a Slavia pokutu 300 Kčs.
Tím ale začala báječná kariéra Františka Pláničky v dresu Slavie. V prvních letech se ještě na brankářském postu střídal se Štaplíkem, chytal vždy ten který měl lepší formu, a v reprezentačním dresu ten který momentálně chytal ve Slavii. Taková to byla vyrovnaná dvojice - mladý a odvážný Plánička versus zkušený rutinér Štaplík. František poprvé nastoupil za B tým Československa v roce 1925, a za A tým si odbyl premiéru o rok později, proti týmu Itálie.
Plánička byl velmi osobitý brankář, s velmi aktivním stylem chytání. Oproti běžným zvyklostem velice často vybíhal z branky, a díky své odvaze často odebíral míč přímo před kopačkami útočníků. Svůj nedostatek ve výšce pak nahrazoval dokonalým výskokem. Nesnášel kouření a nedotkl se ani alkoholu. Pro své osobní vlastnosti se stal brzy ve Slavii i v reprezentaci kapitánem. Po celou svoji kariéru chodil do zaměstnání, živil se jako účetní v družstevní záložně. Na každý zahraniční zájezd si musel vybírat dovolenou, a když ta došla tak neplacené volno. A to si vemte, že třeba do Itálie to bylo den cesty vlakem, den na zápas a den na cestu zpět. Šťastně se oženil, ale protože veškerá dovolená padla na fotbal, tak nemohl nikam s rodinou. Družstevní záložna měla také svůj tým složený ze zaměstnanců, který hrával proti jiným podnikům, a v tomto týmu hrával Plánička v útoku, kde dával jeden gól za druhým.
Se Slávií mnohokrát vyhrál ligu, několikrát i Středoevropský pohár, což byla taková lokální obdoba dnešní Ligy Mistrů. V reprezentaci prožil svůj vrchol v roce 1934, kdy se náš tým dostal na mistrovství světa až do finále s domácí Itálií, které však neuvěřitelně nadržoval rozhodčí. Nakonec jsme prohráli v prodloužení. Poté si ještě vydobil obrovský respekt v Anglii, kde by ho spousta týmů hned brala, kdyby už mu nebylo přes 30. Aktivní kariéru pak zakončil na mistrovství světa v roce 1938, kdy v zápase s Brazílií odchytal závěrečných 33. minut se zlomenou rukou (ostatně zranění rukou, a zejména pak hlavy se mu díky jeho odvážnému stylu v kariéře nevyhýbala). Je považován za jednoho ze dvou nejlepších brankářů období před 2. světovou válkou.
Po válce stál u zrodu jedenáctky bývalých internacionálů, která jezdila po republice a i po okolních státech, a svými výkony bavila diváky při přátelácích. Zemřel stářím ve věku 92 let.

Nimitz, vloženo 20:21:30  06. 06. 2007

Tak, zrovna se chystám sepsat dnešní osobnost, už jsem si konečně vybral.
Ale v práci jsem přemýšlel, jaké další osobnosti bych mohl do křesla přivést, a přišel jsem i na pár zajímavých které bych si přál aby tu představil někdo jiný, kdo je v jejich životě a díle sběhlejší. Napadl mne tito lidé: Jacqueline du Pré, Josephine Baker, Louis Armstrong, Madonna, Cary Grant....

Lampar, vloženo 17:03:09  05. 06. 2007

Klidně vlož, nemusí kapat, jen když prší.

Nimitz, vloženo 15:28:13  05. 06. 2007

Lampář: pokud by se do té doby nic neobjevilo, tak bych zítra vložil další osobnost. Dnes večer jsem ji chtěl sepsat, jen jsem se rozhodoval mezi dvěma sportovci.
Ještě uvidím který den budu mít lepší náladu na psaní, a stejně sem jednu tu osobnost vložím...

Lampar, vloženo 11:03:16  05. 06. 2007

Ne, že bych tyto dvě polozapomenuté osobnosti českých a evropských dějin nějak obdivoval, ale začíná nám to tu zase nějak chřadnout, tak jsem se rozhodl, že vám je připomenu. Když budete chtít, můžete se ještě trochu pobavit hledáním odpovědí na kontrolní otázky :-))

Lampar, vloženo 11:01:39  05. 06. 2007

ZDENĚK KAŠPAR KAPLÍŘ ZE SULEVIC

Výňatek z knihy DRSNÝ STŘED EVROPY II od Zdenka Čecha a kol.

Turecká přesila je obrovská a Vídeň musí padnout! Velký vezír Kara Mustafa to přece sultánovi slíbil.
Kara Mustafa ví, že ho tlačí čas. Obléhá Vídeň od července, ale do zimy před ní zůstat nemůže.
Když tohle tažení začalo, stálo proti Turkům v poli u Prešpurku třicet pět tisíc císařských vojáků, v evropských poměrech armáda jako hrom, ale proti Mustafovým sborům maličká. Bitvu si s Turky dovolit nemohla, musela se dát na ústup. Nechala část pěchoty ve Vídni a pochodovala na západ v naději, že spojenci jí snad přece jen dorazí na pomoc.
Do té doby může ale Vídeň vykrvácet. Kara Mustafa dobývá město hned od začátku tvrdě. Má sto sedmnáct děl, mnohá z nich těžká – obléhací. Koule, žhavené v plamenech dočervena, létají se svistem přes hradby a s ohněm skoro bez ustání zápolí Kaplířovi hasiči.
Nepřátelští zákopníci se jako krtci ryjí v zemi a každým dnem jsou blíž vídeňským hradbám. Občas se Turci pokusí o zteč, někdy klamně, jindy doopravdy, občas se obránci vytasí s protiztečí. Někde se už hradby mění v suť a dělostřelba v ní vytlouká cesty pro nástup janičárů. Když město padne, dostane je podle tureckých zvyků vojsko na tři dny v plen...
Velitel Vídně von Stahremberk klesne v palbě a vojáci ho těžce zraněného nesou na lůžko. Po Stahremberkovi přebírá velení český důstojník Kaplíř ze Sulevic. Co na tom, že musí současně řídit i věčný boj s požáry?! Veliký vezír Kara Mustafa vystaví městu na dohled uťaté hlavy zajatců. Tak jako před lety císař hlavu jeho, Kaplířova děda, v Praze na mostecké věži.
Ve službách Kary Mustafy jsou inženýři z Francie a patří k nejlepším na světě. Školu jim dal velký stavitel pevností Vauban a dobře vědí, jak budovat hradby, ale taky jak je ničit. Z Vídně navíc zbývá už jen chomáč úpěnlivého vzdoru, smrti a krve. Polovina posádky padla a dělostřelba, oheň a nemoci připravily ve městě o život přes dvacet tisíc lidí.
Na západě obsazují Francouzi Alsasko a Lucembursko, protože je teď v říši nemá kdo bránit. Francouzský král Habsburky nenávidí a Turky jako by bral za své spojence.
Kaplíř ze Sulevic by možná už křesťanskému nepříteli město vzdal, pokud by měl záruku slušného zacházení, ale tahle válka je jiná. Veliký vezír Kara Mustafa je strašný soupeř: dokázal znovu povznést rozklížený sultanát, dát mu skvělou armádu a je to člověk bez citu, vždyť jak jinak by své zajatce mohl dát zaživa stahovat z kůže? Co udělá s ním, s Kaplířem, když Vídeň padne? Dá ho umučit, nebo ho do Cařihradu pošle v kleci?
Děla duní skoro pořád a stárnoucí Kaplíř je u konce sil. Nesmí udělat chybu. Musí bleskově rozeznat, z jakého směru jde největší hrozba, a spánku se vyhýbá jako morové ráně. Město už dlouho nevydrží. A příští rok zjara vyrazí Turci do Čech.
Pevnost je v kleštích už osm týdnů. Kaplíř velí každou noc vystřelit světlice ze svatoštěpánského chrámu. Daleko vzadu za tureckým ležením musejí všichni vidět, že Vídeň bojuje z posledních sil a zoufale prosí o pomoc.
Poláci vedení králem Sobieským dorazí k Dunaji počátkem září a je jich dvacet pět tisíc. S Poláky a s pomocnými sbory z říše má už habsburská armáda dost sil, aby vytáhla do bitvy s Turky, byť má Kara Mustafa stále značnou převahu.
Křesťanští spojenci zahájí boj 12. září 1683 a útočí nezvykle už před ránem. Veliký vezír vyšle proti nastupujícím vojskům to nejlepší, co má, především janičáry a sipáhijskou jízdu. Slabší sbory žene k úderu na Vídeň, aby se obležení nezmohli na výpad.
Bitva je tvrdá a velmi dlouhá. Málokteré střetnutí je v Evropě tak osudové jako tohle a na obou stranách to lidé chápou. Rozhodnutí padne až odpoledne, kdy císařská pěchota s podporou rejtarů rozrazí turecký střed. Poláci na pravém křídle rozšavlovali Tatary a vpadnou Turkům do boku. Vojska vezíra Kary Mustafy se začínají drolit. Potom se hroutí. Němečtí a polští pěšáci vtrhnou Turkům do jejich stanového města.
V té chvíli vyrazí z Vídně do boje ti, kteří se ještě drží na nohou. A nepřítel prchá. Pohroma tureckých vojsk je úplná, drtivá a nevídaná, poražení přijdou o celý tábor, o všechna děla a zápasí už jen o život.
Po bitvě pyskatý císař Leopold povýší Kaplíře ze Sulevic na polního maršálka za to, že dokázal ubránit Vídeň a s ní i svět kříže, venkovských kapliček, kostelíků, kostelů a katedrál...

Kontrolní otázky:
1. Kdy se odehrává obléhání popsané v ukázce?
2. Mezi předky měl Kaplíř i jednoho pražského biskupa. Jak se jmenoval a na biskupském stolci zasedal?
3. Kde leží obec, ze které pochází šlechtický rod Kaplířů?
4. Při pátrání jsem narazil na informaci, že ve Stuttgartu našli štambuch patřící Felixi Kaplíři ze Sulevic. Co to byly ty štambuchy?

Lampar, vloženo 11:01:33  05. 06. 2007

(KNĚŽNA) VÉVODKYNĚ KATEŘINA BEDŘIŠKA VILEMÍNA BENIGNA ZAHÁŇSKÁ
(paní kněžna z Babičky)

Takto na ní vzpomínají Lucie a Petra Lukačovičovy:

Dostáváme se na přelom 18. a 19. století. Byla to doba mocných a silných mužů, ale to by ženy nesměly mít dar umět být zápornými hrdinkami, aby se i za těchto ztížených podmínek neprosadily.
Příkladem tentokrát budiž vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská. Poslyšme, co o ní napsal Clemens Bruehl na základě svědectví jejích současníků:
„Vilemína… krásná tělem i duchem, pyšná a plná důstojnosti, okouzlující laskavostí, s drobnými ženskými slabůstkami, trochu trpitelská, trochu náladová a svévolně nedochvilná – což půvab mnohých žen ještě zvyšuje. Je bohatá a nezávislá… plná zkušeností, veskrze politická… S rozumem čirým jako sklo, s duchem břitkým jako ocel.“ Co dodat.
Vilemína byla svobodomyslná, v soukromí střídmá, na veřejnosti okázalá. Často na sebe nechávala druhé čekat, její účast kdekoliv nebyla nikdy jistá, ale když už vévodkyně přišla, dokázala být natolik okouzlující, že jí všechno prošlo.
Svou úlohu v jejím životě sehrálo – v literatuře i filmu velmi oblíbené – těžké dětství. Byla nejstarší ze čtyř dcer Petra Birona (Bürona), vévody Kuronského, který však byl donucen své panství opustit a Kuronsko se stalo součástí Ruska. Manželství Vilemíniných rodičů se rozpadlo vinou matky. Všechny čtyři dívenky přebývaly po nějaký čas s otcem na zaháňském zámku. Po smrti vévody roku 1800 se o hezké a chytré sestry opět začala starat jejich matka – tedy, ve skutečnosti se starala především o sebe a různé svoje milence. Jedním z nich byl švédský generál Gustav Armfelt, který pečoval o vévodkyniny dcery, když ona byla na cestách. Ač byl Armfelt o čtyřiadvacet let starší než Vilemína a zpočátku jí byl otcem a moudrým učitelem, vyvinul se mezi nimi vášnivý vztah. Oba věděli, že si zahrávají s ohněm – nemluvě o tom, že Armfelt měl ve Švédsku ženu a čtyři syny. Na základě vzájemné dohody a spolupráce obou milenců se podařilo zařídit Vilemínin sňatek s francouzským šlechticem Louisem Rohanem- Guémenée. Svatba se konala právě včas, aby nevyšlo najevo, že Vilemína čeká s Armfeltem dítě.
Svou první a jedinou dceru porodila tajně v Hamburku. Holčička dostala jméno Gustava a byla svěřena do péče ženě Armfeltova bratrance. Vilemína se svého dítěte vzdala, aby je už nikdy nespatřila.
Armfelt byl švédským dvorem vyslán do Vídně a s tím zmizel z Vilemínina života. Svému dobrému příteli o ní v dopise napsal:
„Má některé velké a ušlechtilé ctnosti, ale vedle toho i nectnosti, které jsem sám dobře poznal. Avšak je to ještě dítě a jako takové pro mne znamenala vždy více než milenku. Nejsem tak slepý, abych neviděl velký věkový rozdíl mezi námi, nebo to, že mladší muž může spíš uspokojit potřeby její duše než já, starý a plný zármutku.“ (No, já bych možná ani nemluvila o potřebách duše.)
Mladinká vévodkyně se brzy rozvedla, aby se vzápětí znovu vdala za ruského knížete. S nímž se o rok později stejně lehce zase rozvedla.
Později se usadila ve Vídni, kde se u ní scházelo mnoho vznešených hostí. Na jaře roku 1810 onemocněl kníže Alfred Windischgraetz – a ze zápalu plic se zotavoval na ratibořickém panství u půvabné Vilemíny. I tento vztah byl bouřlivý a kolísavý a neměl mít dlouhé trvání.
Když vládci Ruska, Pruska a Rakouska jednali o možném spojenectví proti Napoleonovi, nejedno důležité politické setkání se odehrálo právě v Ratibořicích. Vilemína byla silně proti Napoleonovi, a tak vyjednávání mocných ochotně podporovala. Na zámek se začaly sjíždět nejrůznější významné osobnosti. Například ruský car Alexandr, ale i Klemens Metternich, jehož oslnila důvtipnost, bystrost, jasnozřivost a skvělý odhad politické situace, které byly vlastní vévodkyni Kateřině Zaháňské. Metternich se do půvabné hostitelky šíleně zamiloval. Ona si však dávala na čas, odmítala a kličkovala, na rozdíl od ostatních žen, které hned padaly charismatickému rakouskému kancléři do náruče – a do postele (jemu samotnému samozřejmě ani v nejmenším nevadilo, že má manželku a děti).
Měla-li být naděje na Napoleonovu porážku, bylo potřeba účasti doposud neutrálního Rakouska. A Vilemína držela v hrsti nejdůležitější figuru rozehrané šachové partie – Metternicha. Vzhledem ke svým protinapoleonským názorům, prosbám a slibům ze všech stran a nemalým výhodám, které mohla získat, se vévodkyně příliš nerozpakovala svůj vliv využít. Když kancléř podepisoval vyhlášení války Francii, učinil tak perem, které mu podala Vilemína.
Díky ní Rakousko vstoupilo do války a v krvavé řeži u Lipska, v Bitvě národů, byl „ten netvor“ Napoleon poražen.
Taková byla krásná záporačka klasicismu, žena, která porazila Napoleona – přes postel.

***

Tolik sestry Lukačovičovy. Na této stránce jsem našel jednu z pošahaných teorií o příbuznosti Kateřiny Zaháňské, Kateřiny Veliké a Boženy Němcové. Čtěte poslední odstavec.

Kontrolní otázky:

1. Kde je Kuronsko? Jaký je jeho německý a současný název?
2. Kde je Zaháň? Jaký je její současný název?
3. Jak souvisí paní kněžna s Pomologickým ústavem, který býval v pražské Troji v usedlosti Popelářka?

Nimitz, vloženo 23:06:26  31. 05. 2007

My máme chalupu nedaleko Ivančic, kde se narodil Vladimír Menšík (a Alfons Mucha), který měl předevčírem 19té výročí úmrtí.
Okamžik, kdy jsem se dozvěděl že zemřel si pamatuji dodnes, stejně jako například oznámení úmrtí princezny Diany.

Sikar, vloženo 21:57:10  31. 05. 2007

to mi připomnělo Ležáky...máme je taky na dohled (od chalupy)
mám docela pifku, že jsme si tam chalupu museli kupovat...jednu nám vypálili Němci, druhou děda prochlastal...

verlit, vloženo 21:51:39  31. 05. 2007

Přidala bych ještě jedno smutné výročí, vzhledem k tomu, že bydlíme na dohled:

10.6.1942 byla srovnána se zemí obec Lidice.

Z celé obce zůstala jen tahle hruška:
http://www.lidice.cz/obec/historie/hruska.html

Lampar, vloženo 11:46:08  31. 05. 2007

Nimitz:
zasloužíš si velké poděkování za pěkně zpracovaný Heydrichův profil. Takže DĚKUJI.


VÝROČÍ V ČERVNU

1.6. 1876 padl CHRISTO BOTEV, 130. výročí, památný den Bulharska
1.6. 1928 narodil se VLADIMÍR SOUČEK, historik, asyriolog, chetitolog
1.6. 1948 narodil se TOMÁŠ HALÍK, teolog a publicista
1.6. 1850 byly vydány první poštovní známky rakouské monarchie
1.6. Mezinárodní den dětí, slaví se od roku 1950
2.6. 1856 došlo k první doložené krádeži auta ve Francii, kdy se baronu de ZUYLENOVI ztratil jeho vůz Peugeot
3.6. 1950 zdolali členové francouzské horolezecké výpravy M. HERZOG a L. LACHÉNAL první osmitisícový vrchol Annapurnu v Himálaji
4.6. Mezinárodní den boje proti násilí na dětech, od roku 1982 (OSN)
5.6. 1723 narodil se ADAM SMITH, skotský ekonom a filozof (zemřel 17.7.1790)
5.6. 1783 vypustili bratři Jacques a Joseph Montgolfiérové ve svém rodném městě Annonay první horkovzdušný balón bez posádky
5.6. 1898 narodil se FEDERICO GARCÍA LORCA, španělský básník a dramatik (zastřelen 1936)
5.6. 1962 Beatles poprvé nahrávali ve slavném Studiu Abbey Road
5.6. Světový den životního prostředí, slaví se od roku 1973 (OSN)
6.6. 1858 narodil se v Praze VIKTOR PONREPO
6.6. 1903 narodil se ARAM CHAČATURJAN, arménský hudební skladatel
6.6. 1938 narodil se MIROSLAV BARTÁK, grafik, kreslíř, karikaturista
6.6. 1938 narodil se VLADIMÍR JIRÁNEK, kreslíř, ilustrátor, karikaturista, tvůrce animovaných filmů
7.6. 1953 narodila se v Brně LIBUŠE ŠAFRÁNKOVÁ
7.6. 1982 začala ve španělském Manzanaresu pracovat první větrná elektrárna na světě
8.6. 1873 narodil se EDUARD BABÁK, fyziolog a biolog, spoluzakladatel Masarykovy univerzity v Brně
8.6. 1893 narodila se MARIE PUJMANOVÁ, prozaička a básnířka
8.6. 1965 start sondy Luny 6 k Měsíci
8.6. 1975 start sondy Veněra 9 k Venuši
8.6. Světový den oceánů, vyhlášen na Konferenci o životním prostředí v Rio de Janeiru v roce 1992
9.6. 1843 narodila se BERTHA VON SUTTNER, roz. hraběnka Kinská, spisovatelka, první nositelka Nobelovy ceny za mír
9.6. 1893 narodil se COLE PORTER, americký hudební skladatel (zemřel 15.10.1964)
11.6. 1881 bylo slavnostně otevřeno Národní divadlo premiérou opery Libuše Bedřicha Smetany. 125. výročí
11.6. 1974 byl na americké Delawarenské univerzitě představen první dům, který byl zásobován sluneční energií
11.6. 1985 přistání sondy Vega 1 na Venuši
13.6. 1953 narodila se IVA PROCHÁZKOVÁ, autorka próz pro děti a dramatička
14.6. 1798 narodil se FRANTIŠEK PALACKÝ, politik a historik
15.6. 1754 vztyčil český kněz a přírodovědec PROKOP DIVIŠ nad farou v Přímětcích u Znojma první uzemněný bleskosvod
15.6. 1843 narodil se EDVARD HAGERUP GRIEG, norský hudební skladatel
15.6. 1985 přistání sondy Vega 2 na Venuši
15.6. Mezinárodní den odpůrců vojenské služby
16.6. 1426 zvítězila husitská vojska, vedená PROKOPEM HOLÝM, nad německými křižáky u Ústí n/L, 580. výročí
16.6. 1963 vzlétla do vesmíru první žena VALENTINA VLADIMIROVNA TEREŠKOVOVÁ
17.6. 1950 uskutečnil americký chirurg RICHARD H. ADLER z Chicaga první úspěšnou transplantaci ledviny
17.6. Světový den boje proti rozšiřování pouští a sucha, slaví se od r. 1995 na podnět OSN
18.6. 1936 zemřel MAXIM GORKIJ
19.6. 1910 předvedl v Pardubicích inženýr Jan Kašpar na stroji vlastní konstrukce první let letadlem v českých zemích
20.6. 1848 narodil se v Praze JOSEF VÁCLAV MYSLBEK, sochař
20.6. 1968 zemřel v Praze ZDENĚK ŠTĚPÁNEK, herec
20.6. Mezinárodní den uprchlíků, vyhlášen v roce 2001 k 50. výročí Úmluvy o statutu uprchlíků (OSN)
21.6. Svátek hudby, mezinárodně se slaví z podnětu francouzského ministra kultury a informací Jacka Langa od roku 1985, v ČR od roku 1990
22.6. 1941 Německo přepadlo Sovětský svaz
25.6. 1903 narodil se GEORGE ORWELL, vl. jm. Eric Arthur Blair, anglický prozaik a esejista
26.6. 1906 byla v Le Mans odstartována první automobilová Grand Prix
26.6. 1918 narodil se JIŘÍ KREJČÍK, filmový režisér a scenárista – 85. výr. narodil se
26.6. Mezinárodní den za podporu obětí mučení, od roku 1997 (OSN)
26.6. Světový den boje proti zneužívání drog a jejich nezákonnému rozšiřování, od roku 1988 (OSN)
27.6. Světový den diabetu, vyhlášen Mezinárodní federací diabetu a Světovou zdravotnickou organizací roku 1991
27.6. Světový den rybářství, slaví se od roku 1985
28.6. 1939 odstartovalo z Port Washingtonu v USA první letadlo na pravidelné lince mezi Evropou a Amerikou
29.6. 1798 narodil se GIACOMO LEOPARDI, italský básník, prozaik a filozof
30.6. 1908 dopadl do oblasti sibiřské Chatangy tzv. tunguzský meteorit

Kroc, vloženo 23:04:58  30. 05. 2007

Nimitz: aha :o) ale na Vítkov zavítej, je tam stálá výstava a maj to tam moc hezký....no teďka běží docela zajímavý hraný dokument, ale o Speerovi

Nimitz, vloženo 23:02:43  30. 05. 2007

Kroc: je to tak 15 let, kdy jsem byl naposledy v Praze (vyjma projiždění skrz)
:-)))

Kroc, vloženo 23:01:22  30. 05. 2007

Nimitz: je to tak dva tři roky, kdy byla výborná výstava na Vítkově...

Nimitz, vloženo 22:58:32  30. 05. 2007

Hmm, mám tam úžasné překlepy, jako "samoztáže" :-)))

Ale spíše se stydím že jsem neuvedl prameny. Tak tedy, čerpal jsem z článku Tomáše Liznera, umístěném na serveru valka.cz, a ten zase hned z několika knižních pramenů. Ale ani zdaleka jsem nepostupoval systémem ctrl+c, článek jsem silně zestručnil, pro účely tohoto životopisu. Liznerovi se tedy předem omlouvám.

Kroc, vloženo 22:46:31  30. 05. 2007

ten prohnilej Čurda je zradil...jinak sem někde četla že ta trhlina byla velká 8x8 cm a ten zánět způsobila plsť z náplně sedadel :o)

Aes Sedai, vloženo 22:21:16  30. 05. 2007

Schopný být musel, když to dokázal. Dostal příležitost - a chopil se jí. Škoda, že své schopnosti nedal do služeb něčemu dobrému...

verlit, vloženo 22:00:43  30. 05. 2007

Svým způsobem je to fascinující. Jak se povedlo někomu, kdo pravděpodobně nebyl zvlášť schopný a rozhodně nebyl zkušený, udělat kariéru a být skutečně objektivně úspěšný, jakkoli ve velmi pokřiveném fašistickém měřítku.

Nimitz, vloženo 21:51:40  30. 05. 2007

Když se k tomu nikdo nemá, tak teda zase já. Měl jsem ve svém pořadníku jiné osobnosti, ale když je teď to výročí jeho smrti, tak sem sesmolím krátký životopis jednoho prvotřídního záporáka


SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich
7.3. 1904 - 4.6. 1942

Reinhard Eugen Tristan Heydrich se narodil 7. března 1904 v německém městečku Halle nad Sálou v blízkosti lužického Leipzigu. Jeho spořádaná rodina vystupovala z maloměšťáckého průměru snad jen svou obrovskou a nehynoucí láskou k hudbě. Finančně dobře zajištěný otec byl operním zpěvákem, později dokonce založil a řídil hudební konzervatoř ve městě. Matka bývala úspěšnou pianistkou. Malý Reinhard byl již od malička veden k tomu, aby se také věnoval hudbě. Cvičil zpěv, hru na piano a housle. Nakonec si oblíbil housle a náruživým cvičením získal velkou zručnost a jistotu při hře. Ještě později, kdy již stál vysoko v nacistické hierarchii, udivoval své hosty brilantní hrou.
Během období puberty velmi trpěl mezi svými vrstevníky. Starší ho šikanovali a mladší se mu posmívali kvůli jeho divnému, vysoce posazenému hlasu. Možnou příčinou jeho neoblíbenosti také mohlo být to, že pocházel z katolické rodiny ve vesměs protestantském městečku.
První světové války se kvůli svému nízkému věku nezůčastnil. Po dostudování reformního gymnázia hledal své další uplatnění. A tak v březnu 1922, jako 18 letý nastoupil do po prohrané válce naprosto zminimalizovaného německého válečného námořnictva. Jeho studia námořního kadeta byla opět provázena jeho neoblíbeností u spolužáků. Nikde nebylo prokázáno, že by byl od nich přímo šikanován, jisté ale je, že pro něj vymýšleli různé přezdívky. Jeho mečivý smích mu vysloužil přezdívku "Vilík koza", kvůli vášni ke klasické hudbě byl častován přezdívkou "Mojžíš". Sloužil i pod admirálem Canarisem, budoucím šéfem německé špionáže.
Od roku 1926 sloužil v námořnictvu jako spojař. Jakožto vysoký, štíhlý blonďák, typický árijec, byl velmi oblíbený u žen a měl spoustu avantýr. To se mu stalo osudným v roce 1930, kdy se chtěl oženit se svojí snoubenkou, učitelkou Linou von Osten. Jedna z jeho zhrzených milenek si postěžovala svému vlivnému tatínkovi, ten svému blízkému známému admirálu Readerovi. Provinilec byl okamžitě předvolán před čestný soud říšského námořnictva, který ho degradoval na vojína a propustil z námořnictva za chování neslušné důstojníka a gentlemana.
Bylo období hospodářské krize, kdy se těžko sháněla práce. Naštěstí mu matka pověděla, že syn její známé baronky Elisy von Eberstein udělal rychlou kariéru v jednotkách SA, a že by Reinharda mohl doporučit. A tak Heydrich vstupuje do strany NSDAP aniž by znal její politický program. Šéf SA Ernst Röhm však pro něj momentálně nemá místo, a tak Heydrichovu žádost postoupí veliteli služby SS, Heinrichu Himmlerovi. Tomu se mladý muž zamlouvá, zvláště když se doslechne, že pracoval u námořní rozvědky (to byla samozřejmě mýlka, Heydrich sloužil u spojařů). Hodí se mu to do jeho plánů na vybudování vlastní tajné služby SS. Himmler pozve Heydricha na svou drůbeží farmu u Mnichova, kde mu zhruba vyloží, co má v úmyslu založit a požádá ho, aby mu načrtl své plány na fungování takové organizace. Himmler byl fascinován árijským vzezřením svého podřízeného, jeho sebevědomím a horlivou odezvou na jeho přání. Na základě těchto poznatků o uchazeči, Himmler svěřil vedení bezpečnostní informační služby SS do rukou mladého Heydricha.
Závratná kariéra třetího muže Třetí říše mohla začít. Finančně zajištěný Heydrich si teď konečně může oženit s Linou. Svatba se koná 26. prosinec 1931. Ve skromných podmínkách pak Heydrich vybuduje skvěle fungující výzvědnou službu, která sbírala informace o německých politicích, komunistech, armádních špičkách, a dalších odpůrcích národního socializmu. Díky tomu šplhá strmě po hodnostním žebříčku, a už v roce 1933 je jmenován zástupcem Reichsführera SS Heinricha Himmlera.
Oblíbí si ho také Adolf Hitler, a svěří mu do rukou delikátní úkol - zlikvidovat vedení SA v čele s Röhmem. K tomu bylo potřeba získat a vyrobit spoustu kompromitačních materiálů, a následně bezchybně provést akci. Dalším Heydrichovým úspěchem bylo oslabení sovětské armády. Podezdřívavému Stalinovi totiž oklikou přes české tajné služby a Edvarda Beneše podvrhl zfalšované materiály o připravovaném puči vůči němu, jehož se měla zůčastnit většina vojenských špiček v čele s maršálem Tuchačevským. Následovaly pak obrovské čistky, většina velitelů armády skončila na popravišti a jejich rodiny na Sibiři.
Už v roce 1933 se Himmler s Heydrichem potýkali s problémem, kam umístit spoustu nových politických vězňů. této chvíli se zrodil nápad na vytvoření prvního koncentračního tábora. Stará muniční továrna v Dachau blízko Mnichova byla rychle přeměněna na tábor pro politické vězně.
V roce 1939 Hitler Heydricha pověřuje vyvoláním záminky k válce s Polskem - úspěšně.
27. září 1941 zbavuje Hitler funkce říšského protektora v Čechách. Od začátku okupace jím byl postarší diplomat Konstantin von Neurath, ale nyní ho nahrazuje Reinhard Heydrich. Má od Hitlera za úkol donutit ty "flákačské čechy" konečně pracovat pro říši. Ten se okamžitě ujímá práce po svém. Nechává zatknout předsedu protektorátní vlády, generála Eliáše a odvézt ho do Berlína, kde byl postaven před soud a odsouzen k trestu smrti. V čechách pak nastávají obrovské čistky, je zlikvidován téměř celý domácí odboj. V továrnách nastoluje přísnější režim.
Mezitím v Londýně jsou češi kritizováni za to, jak málo toho dělá jejich národ v boji proti fašizmu. A tak velitel československé zpravodajské sekce v Británii na plukovníka František Moravec dostává od Beneše za úkol připravit parašutistické výsadky, které by zajistili zejména spojení zbytků odboje s británíí, provedli samoztáže, a nakonec i zabili někoho vlivného. K.H. Frank je nakonec zamítnut, a za cíl atentátu je určen Heydrich.
Ten nakonec provede 27.5. 1942 dvojice výsadkářů Gabčík a Kubiš (krytá dalším parašutistou Válkem), a pěkně ho zpacká. Při cestě ze svého zámečku do práce musí Heydrichovo auto hodně zpomalit v prudké zatáčce v Kobylisech, a tam si na něj počíhají. Jenže Gabčíkovi vůbec nespustí zaseklý samopal, a Kubiš hodí bombu pod pancéřované auto. Heydricha pouze zraní střepiny, a vztyčí se aby Kubiše zastřelil. Je však otřesený a zapomíná do zbraně vložit zásobník.
Heydrich má zranění v oblasti břicha a poraněnou slezinu. V nemocnici Na Bulovce je okamžitě operován, ale špína ze střepin auta způsobila prudký zánět dutiny břišní a otravu krve, které Reinhard Heydrich 4. června 1942 podlehl.

Nimitz, vloženo 20:33:12  30. 05. 2007

Lampář: ještě bych dodal "chudák Lester del Rey"
On totiž byl čtyřikrát ženatý, a přesto zemřel sám. První dvě manželství skončila rozvodem. Třetí manželka byla dle slov Isaaca Asimova báječná žena, kterou velmi miloval. Bohužel, po 16ti letech manželství zemřela při automobilové nehodě, kterou nezpůsobila (Lester u toho také nebyl přítomen). To ho strašne vzalo, měl těžké deprese a začal dost pít. Naštěstí ho z toho dostala Judy-Lynn, která mu ale bohužel také zemřela.

---
(další slavný spisovatel SF, Ted Sturgeon, tak ten se dokonce stihl oženit 5x, z čehož třetí manželka mu zemřela)

« ««   178   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php