 |
Moje slibovaná osobnost
sv. Alžběta Durynská
Přišla na svět v roce 1207 jako dcera uherského krále Ondřeje II. asi v Uhrách. Ve 4 letech ji zasnoubili se synem durynského lankraběte - Ludvíkem IV. - a předali dvoru v Durynsku. Ve 14 letech se za něj provdala. Manželství bylo nadmíru šťastné, velmi se milovali. Porodila mu tři děti, i když to třetí již nepoznal, protože zemřel na křížové výpravě, po šesti letech společného života.
Během svého manželství sestupovala z hradu Wartburg, na kterém žili, do chudinských čtvrtí a sama se starala o ty nejubožejší. Rozdávala svůj majetek, aby lidem pomohla. Šlechta ji proto tvrdě napadala, byla neustále haněna pro své nedvorské chování. Během hladomoru sáhla i do státní pokladnice, aby nasytila umírající hlady, a byla proto šlechtou označena za marnotratnici.
Proti všem útokům ji bránil její milující manžel. Prohlašoval „pokud mi jen nerozdá Wartburg, jsem spokojen“.
Bohužel, když zemřel, zůstala bez ochrany. Nový vládce, švagr Jindřich Raspe, jí dal na vybranou: buď se ihned přizpůsobí dvorním mravům nebo přijde o svůj vdovský majetek a bude muset opustit Wartburg. Odmítla opustit chudé, tak ji vyhnali z hradu a vzali jí děti.
Raspe jí nakonec vyplatil vdovské vyrovnání, protože se přece jen našli přímluvci. Peníze použila na výstavbu nemocnice pro chudé. To jí bylo 20 let. Sama v nemocnici ošetřovala nemocné. Ve 21 letech vstoupila do františkánského řádu a na Velký pátek složila řeholní sliby. Další tři roky, až do své smrti, se obětavě věnovala těm nejubožejším.
Zemřela 17. listopadu 1231, pochována byla 19. listopadu ve své nemocnici – sv. Františka v Marburku.
Na jejím hrobě se v dalších letech uskutečňoval zázrak za zázrakem. Byla svatořečena v roce 1235 a její ostatky přeneseny do nově zbudovaného kostela sv. Alžběty v Marburku.
Patronka mimo řádů charitativních sdružení, vdov a sirotků, žebráků, nevinně pronásledovaných, nemocných, trpících nouzí, pekařů a krajkařek.
Zobrazována bývá např. v knížecím nebo prostém oděvu, jak umývá nohy chudým, s košem chlebů, mísou ryb a džbánem vína, někdy má koš růží, lžíci, model kostela, knihu nebo korunu.
A proč právě ona je pro mě tou osobností?
Oslovila mě svým životem: jak pečovala o lidi, na které její společenská vrstva hleděla skrze prsty. Oslovila mě i tím, jaká byla: obětavá a podnikavá, dokázala najít řešení, postavit se za ně. Neříkala prázdná slova, ale jednala, bojovala.
Neměla to lehké, když ji tupili. Muselo ji to bolet. Přesto se nevzdala. Stála si za svým názorem, za svými činy, a nenechala se donutit vzdát se jich. Nedala přednost bohatství před pomocí druhým. Mohla být povýšená, vždyť byla princezna, žena vladaře, ale nic ze sebe nedělala, ba naopak. Jako žena to v tehdejší době měla jistě těžší, prosadit svou vůli – přesto to zvládla. Obdivuju na ní, kolik toho dokázala v tak mladém věku! A při tom všem ještě byla dobrou matkou a milující ženou.
I to se mi moc líbí, jaká láska byla mezi ní a jejím mužem. Je krásné, jak ji bránil a dokázal se za ni postavit, i když se chovala proti zvyklostem a etiketě. Jak moc se museli milovat! Škoda, že jejich společné štěstí trvalo tak krátce…
Datum její smrti se mi zdá přímo symbolické.
Také se mi líbí její jméno.
A líbí se mi i to, že žila na Wartburku, a já mám pro wartburgy nějakou slabost! (Sama jeden vlastním…)
Proto všechno jsem si ji vybrala za svou biřmovací patronku. |