 |
 Mstislav Rostropovič
Jak jsem již v Tavce psal, Rostro je můj velký vzor a jelikož nedávno zemřel, přímo se nabízí ho tu uvést. Dovolím si citovat z Wikipedie, vytáhnul jsem to, co by mohlo být zajímavé. Z mého osbního pohledu to byl skvělý člověk a hlavně geniální hudebník, kdybych se mu mohl přiblížit alespoň někam do výše jeho podrážek u bot, byl bych fakt vděčnej :)
Rostropovič pocházel z hudební rodiny. Hru na klavír se učil nejprve od své matky, otec ho zasvěcoval do tajů violoncella. Absolvoval moskevskou konzervatoř, kde studoval např. u Šostakoviče a Prokofjeva. Brzy si vybudoval výjimečné renomé violoncellisty, i díky úspěchům na mezinárodních soutěžích vč. soutěže Pražského jara, později ale rok 1967 znamenal jeho průlom i jako dirigenta, když s velkým ohlasem řídil provedení opery Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského v moskevském Velkém divadle.
Rostropovič měl k Česku (a Československu) velmi vřelý vztah. Sám tvrdil, že v roce 1947, kdy zvítězil v mezinárodní soutěži festivalu Pražské jaro, bylo to poprvé, co překročil hranice Sovětského svazu. V roce 1952 se v Praze setkal s Václavem Talichem a výsledkem jejich spolupráce byla na nahrávce zaznamenaná skvělá interpretace violoncellového koncertu h-moll Antonína Dvořáka, kterou Svjatoslav Richter označil za geniální.
Do Česka se vrátil ještě několikrát, také v roce 1991, kdy hrál na mimořádném koncertu Pražského jara u příležitosti stažení sovětských vojsk z Československa.
V roce 1998 mu Univerzita Karlova udělila čestný doktorát. |