04:47:13
08. 07. 2025

Místnost
Křeslo pro hosta

NÁSLEDUJÍCÍHO HOSTA VYBÍRÁ VŽDY HOST AKTUÁLNÍ. BEZ VÝJIMEK!

Místnost má od 16:50:20  24. 06. 2003 pronajatou Lampar. Spolusprávce: Nimitz. Klair. Teo.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   52   »» »

Nimitz, vloženo 00:40:32  06. 08. 2014

George Placzek - Jediný Čech stál u zrodu atomové bomby, která zničila Hirošimu

Nimitz, vloženo 01:17:16  05. 08. 2014

Ženy ho chtěly na pustý ostrov, ale herec Paul Hogan byl spíš lenoch

Eirellin, vloženo 09:30:43  04. 08. 2014

*vdávala

Eirellin, vloženo 09:30:13  04. 08. 2014

Já jo, ale jen hodně zběžně, přece Popelka Biliánová a Matka Kráčmerka ;-).. .
Docela mne zaujalo, že se vydávala až ve třiceti :-)

Nimitz, vloženo 00:23:12  04. 08. 2014

Einstein, Planck a Curie-Sklodowská za první světové války

Aes Sedai, vloženo 23:34:53  03. 08. 2014

Tak zajímavá žena - a v životě jsem o ní neslyšela. :(

Hetta, vloženo 13:15:04  03. 08. 2014

Náhodou jsem narazila na jméno Popelka Biliánová a zdálo se mi tak nepravděpodovné, že jsem začala googlit....



Životopis (biografie) / Informace:
Česká prozaička Popelka Biliánová se narodila jako Marie Popelková 27. ledna roku 1862 v Králově Dvoře u Berouna. Byla dcerou kupce Václava Popelky, který však později přišel o majetek a když bylo Marii 15 let, rodina se odstěhovala do Prahy.

Marie Popelková později proslula velkým vlasteneckým cítěním. To se pravděpodobně formovalo již od jejího útlého věku. Marušce bylo pouhých 6 let, když Královým Dvorem projížděl slavnostně vyzdobený vůz. Mířil z Trocnova do Prahy. Vezl základní kámen pro stavbu Národního divadla. Malá Maruška byla jednou z družiček, které povoz vítaly. Traduje se, že na povoz položila dívenka kytičku, která dorazila až do Prahy.

A do Prahy, jak již bylo řečeno, dorazila o pár let později také Marie. Toužila studovat, milovala knihy a historii. Bohužel nebyla přijata na Učitelský ústav, alespoň tedy působila jako vychovatelka a od svého strýce si půjčovala knihy významných českých buditelů. Dostalo se jí dokonce zvláštního privilegia – směla navštěvovat některé přednášky na Karlově univerzitě. Mezi samými studenty byla jediná dívka. Přednášející tedy oslovoval své posluchače takto: „Dámo a pánové“. Její vlastenecké cítění se prohlubovalo. Mladá dívka se nadchla – řečeno dnešními slovy – pro charitu. Pořádala různé sbírky – finanční, ale také oblečení, boty, hračky a další potřebné věci – zejména pro děti v pohraničí, jejichž sociální situace byla velmi těžká.

V rámci své charitativní práce a podílení se na snahách k povznesení českého vlastenectví se Marie Popelková potkala se spisovatelem Janem Nerudou, díky němuž se seznámila r. 1885 s nedostudovaným právníkem Arnoštem Biliánem, svým budoucím manželem, za něhož se provdala v roce 1892. V té době se již aktivně podílela na pořádní různých výletů po českých historických místech, již jako vdaná paní roku 1912 se podílela na založení českého dívčího skautingu, v jehož rámci organizovala letní pobyty pro dívky.

Po uzavření sňatku se Marie spolu s manželem odstěhovala na Vyšehrad. Zde obývali malý domek, původně určený pro výběrčího potravní daně. Jednalo se o služební domek, neboť činnost výběrčího potravní daně zastával právě Arnošt Bilián, který vybíral daň od povozů projíždějících Táborskou bránou. Manželství Marie a Arnošta bylo na svou dobu velmi pokrokové. Arnošt nebránil své ženě ve spisovatelské činnosti, dokonce jí pomáhal i s korekturou textů, neboť byl velmi dobrým znalcem českého jazyka. V té době nebylo obvyklé používání pseudonymů, tudíž i novým uměleckým jménem Popelka Biliánová jakoby se posunula v čase o pár desítek let vpřed. S manželem vedla časté debaty na téma spisovné řeči v literárních dílech. Arnošt zastával pouze spisovné vyjadřování, avšak Marie zastávala názor, že např. k postavám trhovkyň a prostých žen bude lépe v přímé „řeči“ slušet spíše vyjadřování lidové a lehce nespisovné. Z manželství vzešly tři děti, jednalo se o dcerky Květuši a Zorku a synka Zlatka. Rodinné štěstí přervala první světová válka. Nelehká doba a také depresivní stavy dohnaly Arnoště Biliána roku 1917 k sebevraždě.

Ačkoliv nebylo snadné pro matku postarat se o tři děti, projevila Popelka Biliánová svou přirozenou houževnatost a byla rozhodnutá poskytnout svým potomkům ten nejlepší základ pro budoucnost – vzdělání. Aby mohly děti studovat na vysoké škole, různě si vydělávala psaním literárních textů do novin a časopisů, např. fejetonů, článků apod. Jako představitelka emancipace přelomu 19. a 20. století propagovala toleranci společnosti k ženské vzdělanosti v Ústředním spolku českých žen.

V literární oblasti je Popelka Biliánová známá zejména jako pisatelka románů. Velký úspěch zaznamenal šestidílný humoristický román DO PANSKÉHO STAVU, v němž je hlavní postavou svérázná matka Kráčmerka. Tento román byl podvakrát zfilmován. Poprvé roku 1925 ještě jako němý film pod svým původním názvem DO PANSKÉHO STAVU, podruhé v roce 1934 jako MATKA KRÁČMERKA. V obou verzích ztvárnila hlavní hrdinku Barboru Kráčmerovou vynikající česká herečka Antonie Nedošinská. V němé verzi byl také zfilmován další román Popelky Biliánové PANÍ KATYNKA Z VAJEČNÉHO TRHU, který sice vznikl roku 1927, avšak premiéry se dočkal až o dva roky později.

Vyšehrad – místo, kde Popelka Biliánová prožila podstatnou část svého života, velmi milovala. Učarovaly jí pověsti z Podskalí a Vyšehradu, různá vyprávění pak sepsala v knize Z TAJŮ PRAŽSKÝCH POVĚSTÍ. Není bez zajímavosti, že dokonce bojovala na poč. 20. století proti tomu, aby se Vyšehrad zastavěl činžáky. Rovněž dala podnět k archeologickému výzkumu na Vyšehradě, díky němuž zde byl objeven první křesťanský kostel sv. Klimenta. Byla skutečně na svou dobu velmi moderně a pokrokově smýšlející žena.

Jak již bylo řečeno – vzdělání paní Marie podporovala i u svých dětí. Dcera Květuše pracovala celý život jako úřednice, syn Zlatko se stal inženýrem a dcera Zora byla středoškolská profesorka přírodopisu a zeměpisu. Květuše, která se neprovdala, byla po závěrečnou etapu matčina života v její blízkosti. Popelka Biliánová měla později výrazné problémy se zrakem, viděla stále hůře, nakonec dostala šedý zákal. Po operaci oslepla úplně. Květuše se o matku obětavě starala a shromáždila různé dokumenty a literární odkazy této neuvěřitelně činorodé ženy. Popelka Biliánová žila až do smrti ve vyšehradském domku. Zde také zemřela 3. července roku 1941.

zdroj www.fdb.cz

Nimitz, vloženo 00:45:02  29. 07. 2014

Čtyřicet zlodějek: nejstrašnější ženský gang Londýna

Nimitz, vloženo 13:47:48  25. 07. 2014

na malém vzorku našeho města jde vidět, jak se zhruba žilo v době Světové války
I. světová válka a Slavkov u Brna

(1917) V létě nebylo pivo. Pokud nějaké bylo, tak bylo jen 4stupňové a vařené z bramborové mouky a z melasy z uherského prosa nebo i z pýru. Ječmen se nesměl skladovat. V hostincích se pilo víno. Místo cigaret se kouřilo bukové listí, rebarbora, jetel, komonice, růžový květ aj. Kuřáci měli nárok jen na 1 balíček tabáku (špatného) nebo 2 cigarety týdně.

Nimitz, vloženo 00:55:49  03. 07. 2014

Jak bohatli bolševici v Rusku? Stalin pro ně přepadával dostavníky

Nimitz, vloženo 07:34:43  29. 06. 2014

Jakov Josifovič Džugašvili - Stalinův nemilovaný syn

Nimitz, vloženo 08:26:22  28. 06. 2014

Magda Husáková se rozvedla a zemřela dřív, než mohla být první dámou

Arenga, vloženo 12:31:03  26. 06. 2014

Nevím, jestli jste to třeba neviděli, ale to, co ta paní předvedla a to, jak pak mluvila, mne prakticky dohnalo k slzám
http://www.youtube.com/watch?v=hjHnWz3EyHs

Nimitz, vloženo 07:20:41  21. 06. 2014

Ženu prezidenta Beneše lidé milovali, ona zase svého manžela

Hetta, vloženo 07:22:56  12. 05. 2014

Příroda si dokáže s lidmi zahrávat.

Vever, vloženo 22:31:34  11. 05. 2014

Tak prý měli pseudoachondroplasii, takže normálně vysocí by měli být geneticky v pořádku. Ono je to jako jedna z mála dědičných chorob dominantní, takže stačí jeden poškozený chromozom aby se nemoc projevila.

Aes Sedai, vloženo 16:45:47  11. 05. 2014

Velmi zajímavé. Zajímalo by mě i to, zda ti členové rodiny, co se narodili s normální výškou, neměli později také děti takto postižené...
Každopádně je zrůdné, k čemu šla tehdy zneužít lékařská věda. :(

Nimitz, vloženo 10:37:20  11. 05. 2014

(existuje o tom i dokumentární film, kde známý herec Warwick Davis pátrá po osudech této rodiny. Kdo má zájem a umí to, tak se dá najít ke stažení na internetu)

Nimitz, vloženo 10:30:35  11. 05. 2014

Sedm trpaslíků z Osvětimi



[nastudoval jsem čtyři dlouhé články z různých zdrojů, které si v něčem odporují, takže se pokusím o výtah toho co považuji za potvrzené. Wikipedie se k tomu raději příliš nerozepisuje, ale přeberu z ní data]
[a ještě jedna věc - budu používat spíše termín trpaslík pro označení výšky, než lilipután]

Žil byl jednou v 19. století v Transylvánii židovský rabín trpasličího vzrůstu, byl velmi oblíbený a údajně i zábavný. Jmenoval se Shimson Ovitz (1868-1923). S první manželkou (normální velikosti) měl dvě dcery, Roziku (1886-1984, dožila se tedy úctyhodných 98 let) a Franziku (1889-1980), obě to byly vrzůstem trpaslice. V druhém manželství se mu narodila další spousta dětí - Avram (1903–1972) (trpaslík), Freida (1905–1975) (trpsalice), Sarah (1907–1993) (normální výška), Micki (1909–1972) (trpaslík), Leah (1911-1987) (normální výška), Elizabeth (1914–1992) (trpaslice), Arie (1917–1944) (normální výška), a Piroska (1921–2001), která byla známá spíše jako Perla (trpaslice). Kdy zemřela jejich matka se mi nepodařilo zjistit.
Ve třicátých letech vytvořili skupinu Lilliput Troupe, ve které trpasličí členové zpívali a hráli na různé nástroje, měli k tomu všelijaké kostýmy. S představením jezdili po tehdejší východní Evropě - po Rumunsku, Maďarsku, Československu atd. V době kdy nebyli na turné, tak všichni společně žili v jednom velkém domě, i se svými případnými manžely/manželkami. V roce 1940 Maďarsko obsadilo severní Transylvánii a zavedlo přísné protižidovské zákony. Rodina Ovitzů ale padělala své dokumenty (přestože měli výrazně židovský vzhled) a podařilo se jí koncertovat až do května 1944, kdy byli zatčeni a poslání transportem do Osvětimi. Unikl pouze jeden z bratrů - Arie, ale ten byl brzy zatčen a spolu se svou manželkou, novorozenou dcerkou, tchýní a tchánem následně popraven (nebo poslán do plynu). Ostatní členové rodiny byli zplynování ušetřeni, protože si je vyhlédl doktor Mengele ke svým experimetům. Ponechal i běžně vysoké členy rodiny (včetně manželů od trpaslic), celkem to bylo 12 lidí (7+5). Co se dělo dále, je někdy mírně rozdílně popsáno, například Perla ve svém životopise tvrdí, že i je poslali do plynu, ale že je odtam Mengele nechal vytáhnout. To ale není technicky možné, pravděpodobně to byla obyčejná odvšivovací sauna. Každopádně na trpasličích členech rodiny začal provádět hrůzné experimenty. Nechal jim mimo odebírat kostní dřeň, trhat zdravé zuby, vystavoval je ledové vodě a také vařící vodě lité do ucha, odebíral jim velké množství krve, pomocí drog je oslepoval. Vdaným ženám prováděli gynekologické experimenty, Perlu chtěl nechat oplodnit jiným trpaslíkem a sledovat vývoj plodu. Dva jiní liliputáni, přivezení tři měsíce po Ovitzových byli při experimentech usmrceni, jejich těla uvařena tak aby se maso oddělilo od kosti a kostry následně poslány do nacistického muzea. Spoustu těchto experimentů si Mengele natáčel na kameru, filmy se ale (naštěstí) nedochovaly. Jak známo, tak se Mengele k dětským dvojčatům choval mimo pokusů jako hodný strýček a podobně miloval i své liliputány. Nechal je bydlet společně jako rodinu (v oddělené části tábora), ponechal jim i civilní oblečení i civilní povlečení postelí, jídlo měli také mnohem lepší než ostatní vězni, mladším ženám dával Mengele sladkosti a hračky (které sebral jiným dětem, odvedeným do plynu). Nechal si od nich zpívat své oblíbené písničky. 30. července 1944 dokonce nechal skupinu Mengele připravit speciální koncertní představení k uctění významného židovského svátku. Jednou je nechal všechny svléknout do naha a předváděl je důstojníkům SS. Zároveň ale stále probíhaly zrůdné experimenty. Měl pro ně připravený program pokusů na 20 let dopředu, naštěstí jejich utrpení skončilo po sedmi měsících, kdy koncem ledna 1945 odvobodila Osvětim Rudá armáda. Sověti je poté všechny převezli do tábora v SSSR. Po válce se vrátili domů do Rumunska, kde ale našli svůj dům zbořený a tak se přestěhovali nejprve do Belgie, později v roce 1949 emigrovali do Izraele. Tam pokračovali ještě několik let v umělecké činnosti. Nejmladší z rodiny byla Perla a ta sepsala paměti. Zemřela jako poslední v roce 2001.

ODKAZY (seřazené podle důvěryhodnosti textu)
http://en.wikipedia.org/wiki/Ovitz_family
http://www.theguardian.com/world/2013/mar/23/the-dwarves-of-auschwitz
http://www.mirror.co.uk/news/world-news/seven-dwarfs-angel-death-ovitz-1727286
http://www.thehumanmarvels.com/the-ovitz-family-nazi-experiments/

Nimitz, vloženo 18:48:39  10. 05. 2014

a na této fotce je vidět "koupelna" před dveřmi, na stěně je i pět zubních kartáčků. V diskuzi jsem se dozvěděl, že si tehdy chudší lidé běžně čistili zuby mýdlem
http://www.shorpy.com/node/15414

« ««   52   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php