 |
tak jsem se k něčemu dokopal, nakonec je to nepostižený a nezápasící Francouz :-)
Pierre Boulle
spisovatel
Pierre Boulle se narodil v Avignonu v roce 1912 vzdělaným rodičům milujícím literaturu a dětství prožil poklidně se svými dvěma sestrami. Vystudoval prestižní technickou univerzitu jako elekrtotechnický inženýr a začal pracovat pro gumárenskou firmu, která ho v roce 1936 poslala na kaučukové plantáže do Malajsie. Tam potkal svoji životní lásku - bohužel však již vdanou ženu, Francouzku, jejíž manžel byl úředníkem v Indočíně. Psali si spoustu milostných dopisů a po válce se spolu znovu setkali, udržovali spolu platonické přátelství. Po vypuknutí druhé světové války vstoupil do armády Francie v Indočíně, po okupaci mateřské země se přidává ke Svobodným Francouzům, kteří měli základnu v Singapuru. Necelé tři roky pak pod falešným jménem "Peter John Rule" pracoval jako tajný agent získávající důležité informace, působil v Barmě, Číně a Francouzské Indočíně. V roce 1943 byl však na řece Mekong zajat přívrženci Vichystické vlády. Byl odveden na velmi těžké nucené práce, ze kterých se mu ale zhruba po roce a půl podařilo uprchnout. Za své činy byl po válce vyznamenán několika řády, mimo jiné se stal i Rytířem Čestné legie. Se svými druhy z války udržoval kontakt až do konce života. Po válce ještě několik let působil v Malajsii, odkud se v roce 1949 vrací do Francie. Měl spoustu zážitků a tak se rozhodl stát spisovatelem. Ale nebyl příliš bohatý, zpočátku žil v malém hotelu, později u své ovdovělé sestry. Její dceru, které později pomohl vystudovat chtěl dokonce adoptovat, v tom ale neuspěl.
Naštěstí celkem brzy, již v roce 1952 přišel s jeho třetím románem velký úspěch. Jednalo se o Most přes řeku Kwai, fikci, částečně však založenou na vlastních zážitcích ze zajetí. V románu Japonci nutí zajaté Brity a místní obyvatele tvrdě dřít na stavbě železnice, včetně mnoha důležitých mostů. K zajatcům se chovají velmi krutě. Poté co vyšla kniha v angličtině a prodalo se jí několik milionů kopií, tak se ji již v roce 1957 rozhodl zfilmovat Hollywood. Film byl natolik úspěšný, že dostal i několik Oscarů, mimo jiné za nejlepší film, herce v hlavní roli. A také za nejlepší adaptovaný scénář pro Pierra Boullea. Ten byl uvedený v titulcích, ale ve skutečnosti ten scénář napsali dva jiní autoři, v té době ale zapsaní na černou listinu pro údajné sympatie s komunismem. Boulle dokonce ani neuměl anglicky (což se mi zdá divné, pracoval v Malajsii pro britskou firmu a jako agent se vydával za Angličana), ale na slavnostní udělování Oscarů si pro cenu přišel. Jeho děkovný projev je dodnes tím nejkratším v historii, řekl totiž jen "Merci".
Úspěch knihy a filmu ho finančně zabezpečil a brzy se dostavil i další, tentokrát s románem ze zcela jiného žánru. Jednalo se o novelu Planeta opic, vydanou v roce 1963 a o pět let později také v USA zfilmovanou. Film se sice od knihy ve spoustě věcí odlišuje, ale jeho základní myšlenka je stejná. Stejně jako jeho další pokračování měl velký úspěch, na jeho scénáři (a už vůbec ne u dalších dílů) se Pierre Boulle nepodílel, dokonce svoji novelu původně považoval za nezfilmovatelnou. On tedy napsal návrh scénáře pro volné pokračování, nazval jej "Planeta lidí", ale producenti v Hollywoodu to odmítli. I několik dalších Boulleových knih a povídek bylo zfilmováno, avšak v mnohem menších, občas i televizních produkcích. Sám autor psal knihy různých žánrů až do své smrti v roce 1994, kdy mu bylo 81 let. |