22:33:12
27. 11. 2024

Místnost
Křeslo pro hosta

NÁSLEDUJÍCÍHO HOSTA VYBÍRÁ VŽDY HOST AKTUÁLNÍ. BEZ VÝJIMEK!

Místnost má od 16:50:20  24. 06. 2003 pronajatou Lampar. Spolusprávce: Nimitz. Klair. Teo.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   58   »» »

Činkapi, vloženo 10:11:59  26. 10. 2012

To je neuvěřitelné! Mám chuť si od ní něco přečíst. Vážně by mě zajímalo, jak takový člověk vnímá svět.

Hetta, vloženo 21:00:18  24. 10. 2012

Mě na jejím osudu fascinuje navíc to, že dokázala nejen plavat, ale jezdit na koni, plachtit.

Meridion, vloženo 15:20:07  24. 10. 2012

Hetto, děkuji za představení úžasné osobnosti, o jejíž existenci jsem neměla tušení.

Hetta, vloženo 14:33:49  24. 10. 2012

Zaujala mne osobnost Heleny Kellerové, poslouchám teď knížku o jejím životě a ze stránek Lorm.cz jsme stáhla článek o ní.

Americká hluchoslepá básnířka a spisovatelka Helena Kellerová patří bezesporu mezi nejvýznamnější osobnosti 20. století.

Narodila se 27. června 1880 v městečku Tuscumbia v americkém státě Alabama jako dcera vydavatele novin. Po prodělané spále onemocněla počátkem roku 1882 prudkým zánětem mozkových blan. V důsledku zmíněné choroby Helena ve svých 19 měsících zcela oslepla a ohluchla. Přes svůj dvojnásobný handicap vyrostla z malé dívenky velmi bystrá, inteligentní a neobyčejně krásná žena. Zásluhou své učitelky Anne Sullivanové, která provázela Helenu po celý svůj život, se naučila nejen mluvit, ale dokázala absolvovat středoškolské vzdělání a dokonce i studium na Harvardské univerzitě, které zdárně ukončila ve svých 24 letech doktorátem.

Již během studií na univerzitě napsala Helena Kellerová svoji první knihu „Povídka mého života", která byla přeložena do mnoha světových jazyků. Nečekaný úspěch této knihy jí umožnil vstoupit i do světové literatury. Nedlouho po jejím vydání následovaly další knihy psané v Braillově písmu: „Optimismus" (1904), „Svět, v němž žiji" (1908), „Píseň o kamenné stěně" (1908), „Ze tmy" a především „Moje náboženství" (1926), v níž se opírá o názory švédského mystika Emanuaela Swedenborga. Některé publikace byly přeloženy i do českého jazyka.

Velice křesťansky založená Helena Kellerová se naučila kromě latiny a řečtiny také plynně francouzsky a německy. Její víra ji vedla k tomu, aby pečlivě sledovala veškeré dění ve světě. Procestovala mnoho zemí všech kontinentů a stýkala se nejen se všemi americkými prezidenty, kteří působili během její tvůrčí činnosti, ale i s řadou světových osobností politického a kulturního života, jakými byli Mark Twain, Caruso, CH. Chaplin a jiní. Uvědomila si obrovskou nespravedlnost a chudobu v různých částech světa. Pomohla založit Americkou nadaci pro nevidomé se snahou poskytovat lepší životní podmínky pro zrakově postižené.


Dorozumívala se nejen dotekovou prstovou abecedou, měla i schopnost číst lidem ze rtů doteky konečky prstů a rozeznávat vibrace jejich úst. Tuto ojedinělou metodu, nazývanou Tadoma, ovládalo jen několik málo lidí na světě, většinou neslyšících.

Po první světové válce se Helena Kellerová zapojila do služeb válečných slepců celého světa. Z její iniciativy vznikl Fond pro zámořské slepce (American Fundation For the Overseas Blind). Po druhé světové válce uspořádala rozsáhlé přednáškové turné po Evropě (skandinávské země a tehdejší Jugoslávie) a po zemích Blízkého a Dálného východu (Japonsko, Indie). Všude vzbudila velký zájem o výchovu nevidomých a neslyšících. U příležitosti stého výročí narození Louise Brailla pronesla slavnostní projev na pařížské Sorbonně.

Přes svou absolutní ztrátu sluchu i zraku byla Helena Kellerová také výbornou a nadšenou posluchačkou hudby, kterou vnímala celým povrchem těla. Pořádala přednášky, byla zvána do zahraničí a obdržela mnoho uznání od zahraničních univerzit.

Helena Kellerová zemřela dne 1. června 1968 ve věku nedožitých 88 let. Po její smrti vznikla ve světě celá řada organizací nesoucích jméno této slavné spisovatelky, které se zabývají problematikou smyslově postižených.

Vybrané citáty H. Kellerové

„Víte, co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.“
„Sami toho zvládneme tak málo, ale když se spojíme, zvládneme cokoli.“
„V úplné tmě a tichu, které mě oddělují od světa, mi ze všeho nejvíc chybí přátelský zvuk lidského hlasu. Slepota odděluje člověka od věcí - hluchota od lidí.“
„Můj optimismus spočívá v dobré víře, že dobro převažuje.“
„Byť i svět byl plný utrpení, je také plný toho, čím se utrpení překoná."
„Radost se zakládá na pokojné důvěře, že dobro stejně nakonec zvítězí.“
„Úžasné bohatství lidské zkušenosti by ztratilo něco ze své odměňující radosti, kdyby neexistovaly hranice, které je třeba překonat. Hodinka na samém vrcholu hory by nebyla ani zpolovic tak nádherná, kdyby nebylo nutné překlenout tmavá údolí.“
„Život je sled lekcí, které je nutné prožít, abychom je pochopili.“

A tady je odkaz přímo na ní http://www.youtube.com/watch?v=8ch_H8pt9M8&feature=related

Eirellin, vloženo 12:42:54  23. 10. 2012

Právě že to vidim jako spouštěč, a neb se znám, radši se případnému spuštěči vyhnu, co kdyby to zrovna u mne fakt stačilo...:-/

Lory, vloženo 00:08:45  22. 10. 2012

Mně nějak moc nesedí, že by hlavní příčinou měla být ta četba (i když nevím, jak až moc vekou váhu tomu ona sama přikládala), myslím spíš, že to byl jeden z faktorů, který posílil jinou příčinu, kterou si ani nemusela uvědomovat. Buď nějaké zážitky z minulosti, nebo i genetické predispozice k tomuto onemocnění, které jen čekaly na "spouštěč".

Také souhlasím s Aes, že u takhle těžkých poruch může být sebevražda spíše průvodním jevem než projevem zbabělosti.

Eirellin, vloženo 10:48:38  15. 10. 2012

A proto takový věci raději nečtu.. nemusim se takhle zhroutit:-(

Arenga, vloženo 21:33:31  13. 10. 2012

Aes: myslím si totéž

Aes Sedai, vloženo 19:36:43  13. 10. 2012

Když to tak čtu, otázkou je, zda si vůbec pořádně uvědomovala, co dělá. Jestli ji zasáhla tak silná psychická nemoc, mohla být sebevražda jen průvodním jevem. :(

verlit, vloženo 19:34:43  13. 10. 2012

Clarice: Nemyslím, že by si kdokoli mohl dovolit posuzovat jiného člověka, tím méně, když ho nezná osobně.

Clarice, vloženo 19:30:43  13. 10. 2012

Smutný osud zajímavé ženy.
Otázkou je, jestli si v průběhu práce na knize začala uvědomovat, jak moc se jí ty události dotýkají a jestli třeba nešlo pomoci dřív.
Sebevražda je hrozně zbabělý způsob odchodu a nesedí mi k člověku, který na mě zbaběle nepůsobí.

Nimitz, vloženo 16:34:15  13. 10. 2012

tak jsem konečně něco stručného sesmolil, idkyž poslední dobou vůbec nemám tvůrčí náladu a ani tu správnou inspiraci...

Iris Chang(ová) - novinářka a spisovatelka

Iris Chang se narodila v v roce 1968 v USA a oba její rodiče (emigranti z Číny) byli univerzitními profesory na slavném Princentonu. Žurnalistiku však studovala v Illinois, přičemž už době studia se stala uznávanou novinářkou, například měla během roku 1989 hned šest článků na úvodní straně denníku The New York Times. Později psala i pro agenturu Associated Press a pro Chicago Tribune. Po studiu žurnalistiky se zapsala i na spisovatelský seminář na Johns Hopkins University, který úspěšně absolvovala.
Její první kniha Thread of the Silkworm vyšla v roce 1995, popisovala kauzu čísnkého profesora Tsiena, který ještě před druhou světovou válkou emigroval do USA, kde vystudoval MIT a CalTech v oboru strojního inženýrství a později stál u zrodu amerického raketového programu, byl spoluzakladatelem Jet Propulsion Laboratory. Jenže v době honu na čarodějnice byl obviněn že je členem Komunistické strany a byl několik let držen v domácím vězení. Po útěku do Číny založil prozměnu tamní úspěšný raketový program.
Druhá kniha Iris Changové se pak v roce 1997 stala celosvětovým bestselerem. Jmenuje se The Rape of Nanking:The Forgotten Holocaust of World War II a i nás vyšla již dokonce dvakrát, pod stručnějším názvem Nankingský masakr. (Je k dostání v knihkupectvích, vydání z roku 2009 stojí přitom jen 84 Kč). Tato kniha pojednává o nejotřesnějším masakru vojáků a civilistů spáchaném Japonci v roce 1937 v Nankingu, tehdejším hlavním městě Číny. Rozebírá jeho příčiny, průběh, statečnost lidí v takzvané Mezinárodní bezpečnostní zóně, která poskytla ve městě úkryt pro 300 tisíc uprchlíků a většině tak zachránila život. V této zóně přežili i prarodiče Iris Changové. V závěrečné části pak kniha pojednává o tom, jak se po válce na masakr postupně zapomínalo a jak ho v Japonsku bagatelizují. Kniha měla obrovský ohlas, v konečném důsledku vedla i k určité formě omluvy od japonské vlády za zločiny spáchané jejich armádou.
Na třetí knize pracovala Iris Chang velmi dlouho, vyšla až v roce 2003. The Chinese in America komplexně popisuje historii čínského přistěhovalectví do USA. Brzo na to začala sbírat materiál na svůji čtvrtou knihu, která měla pojednávat o Bataanském pochodu smrti, ve kterém japonci na Filipínách přinutili poraženou americkou armádu k pochodu do zajateckých táborů. V té době ale Iris Changová začala trpět velkými depresemi, podle ní z velké části založenými na otřesných skutečnostech, které se dočetla při čtení podkladů pro své knihy. Brala na to léky ale při jedné cestě do Louisville, kde chtěla sbírat podklady se její stav zhoršil, nedokázala ani opustit hotelový pokoj. Veterán, který jí s tím sběrem pomáhal ji odvezl do psychiatrické léčebny, kde ji diagnostikovali těžkou psychózu a tři dny ji drželi pod silnými léky na lůžku. To však ještě její stav zhoršilo, dostavila se i paranoia, získala pocit že za její hospitalizaci může vláda, CIA nebo jiné tajné služby. 9. listopadu 2004 pak našli její auto na opuštěné polní cestě v jižní Kalifornii a v něm její mrtvolu. Vyšetřování zjistilo, že si sama strčila revolver do úst a stiskla spoušť. Našly se i tři různé dopisy na rozloučenou, datované den před tím a popisující proč už nechce žít. Udělala to i přes to, že jí bylo teprve 36 let, byla šťastně vdaná a měla dvouletého syna. Její odkaz je však velmi silný, v Nankingském památníku masakru má dokonce bronzovou sochu v životní velikosti.

zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Iris_Chang

Nimitz, vloženo 21:53:42  11. 09. 2012

Dlouho se tu nic nedělo, počet příspěvků zůstával na kulatých 3000 a tak si dovolím menší fotogalerii jedné už poměrně zdegenerované dynastie...

Romanovci









Nimdrit, vloženo 12:15:28  15. 06. 2012

Vypadá trochu jako Konstantin Khabensky :)

Huan, vloženo 10:15:19  15. 06. 2012

No teda, to je opravdu pan Někdo. :-)

Silmarien, vloženo 07:25:04  15. 06. 2012

Perfektné!

Nimitz, vloženo 20:44:19  14. 06. 2012

Dnešním hostem je Šavarš Karapetjan - opravdový hrdina

Neros, vloženo 13:42:19  11. 06. 2012

http://www.odaha.com/ladislav-klima/proza/utrpeni-knizete-sternenhocha

To je nápad...

Nimitz, vloženo 10:26:57  02. 06. 2012

Tak pro věrného čtenáře (možná je tu více jak jeden) tu mám ještě jedno, tentokráte opravdu poslední pokračování pamětí Františka Maška
http://www.palba.cz/portal.php?topic_id=5246

Nimitz, vloženo 20:53:28  24. 05. 2012

Úplně jiný Göring: antinacista a zachránce Židů

« ««   58   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php