 |
Jednou jsem seděla s dědou v márnici, bylo horko, v márnici chládek. Čekali jsme na žebřík, abychom se podívali na půdičku, jestli tam nejsou nějaké dokumenty (nakonec tam nebylo nic) a děda mi vyprávěl (mimo jiné) o svém učiteli. Jeho jméno mi bohužel vypadlo. Byl to Rus a později spisovatel. Jako malému chlapci mu na konci války postříleli rodinu. On utekl a schoval se v nákladním vagonu někde mezi pytli. A tenhle vlak vezl legionáře, kteří kluka po nějaké době našli a dopravili přes Ameriku až do tehdejšího Československa.
Když bylo dědovi asi 17 let (rok 1945), vzali jeho a jeho kamaráda z domu Němci, aby jim šel kopat zákopy (tuším že někam u Zlonic, ale nejsem si jistá). Dědovi se to moc nelíbilo, pochopitelně a s kamarádem se dohodli, že si sebou vezmou kola. Když mohli, tak sedli na kola a pustili se na cestu domů. Na silnici se chytili nějakého vojenského auta a nechali se táhnout, dokud to jelo jejich směrem. Jenže pak narazili na stojící kolonu německých aut a uslyšeli střelbu. Zalehli do příkopu a koukali, co se děje. Když zjistili, že slavná německá armáda střílí bažanty, drze kolonou prokličkovali a dojeli domů. A protože měl děda mokré a zablácené boty, dal je uschnout do trouby.
Ten den přišli vojáci a hledali partyzány. Protože dědův kamarád si boty nedal sušit do trouby, ale nechal si je špinavé na nohou, mysleli Němci, že jsou to partyzáni a všechny ho (snad i s dalšími muži) na dvůr a chtěli je postřílet, ale měli štěstí, protože sestra toho dědova kamaráda uměla německy a prý jim to nějak dokázala vysvětlit.
Praděda prý byl na italské frontě za první války. Utekl a šel domů pěšky a dorazil snad až po skončení války.
Když už jste tu načali to válečné období, vzpomněla jsem si, jak jsem dělala úklid a skartaci archivu na našem úřadě. Mimo jiné (ohromně zajímavé byly kádrové posudky, to jsem se vždycky zasmála) jsem narazila i na dopis od jedné paní, která popisovala události z snad z roku 1945, kdy jako malá byla svědkem zavraždění svých sousedů. Pánové Ulč a Slavík byli zastřeleni před očima svých rodin proto, že byli členové červeného kříže. |