 |
tak jsem konečně něco stručného sesmolil, idkyž poslední dobou vůbec nemám tvůrčí náladu a ani tu správnou inspiraci...
Iris Chang(ová) - novinářka a spisovatelka 
Iris Chang se narodila v v roce 1968 v USA a oba její rodiče (emigranti z Číny) byli univerzitními profesory na slavném Princentonu. Žurnalistiku však studovala v Illinois, přičemž už době studia se stala uznávanou novinářkou, například měla během roku 1989 hned šest článků na úvodní straně denníku The New York Times. Později psala i pro agenturu Associated Press a pro Chicago Tribune. Po studiu žurnalistiky se zapsala i na spisovatelský seminář na Johns Hopkins University, který úspěšně absolvovala.
Její první kniha Thread of the Silkworm vyšla v roce 1995, popisovala kauzu čísnkého profesora Tsiena, který ještě před druhou světovou válkou emigroval do USA, kde vystudoval MIT a CalTech v oboru strojního inženýrství a později stál u zrodu amerického raketového programu, byl spoluzakladatelem Jet Propulsion Laboratory. Jenže v době honu na čarodějnice byl obviněn že je členem Komunistické strany a byl několik let držen v domácím vězení. Po útěku do Číny založil prozměnu tamní úspěšný raketový program.
Druhá kniha Iris Changové se pak v roce 1997 stala celosvětovým bestselerem. Jmenuje se The Rape of Nanking:The Forgotten Holocaust of World War II a i nás vyšla již dokonce dvakrát, pod stručnějším názvem Nankingský masakr. (Je k dostání v knihkupectvích, vydání z roku 2009 stojí přitom jen 84 Kč). Tato kniha pojednává o nejotřesnějším masakru vojáků a civilistů spáchaném Japonci v roce 1937 v Nankingu, tehdejším hlavním městě Číny. Rozebírá jeho příčiny, průběh, statečnost lidí v takzvané Mezinárodní bezpečnostní zóně, která poskytla ve městě úkryt pro 300 tisíc uprchlíků a většině tak zachránila život. V této zóně přežili i prarodiče Iris Changové. V závěrečné části pak kniha pojednává o tom, jak se po válce na masakr postupně zapomínalo a jak ho v Japonsku bagatelizují. Kniha měla obrovský ohlas, v konečném důsledku vedla i k určité formě omluvy od japonské vlády za zločiny spáchané jejich armádou.
Na třetí knize pracovala Iris Chang velmi dlouho, vyšla až v roce 2003. The Chinese in America komplexně popisuje historii čínského přistěhovalectví do USA. Brzo na to začala sbírat materiál na svůji čtvrtou knihu, která měla pojednávat o Bataanském pochodu smrti, ve kterém japonci na Filipínách přinutili poraženou americkou armádu k pochodu do zajateckých táborů. V té době ale Iris Changová začala trpět velkými depresemi, podle ní z velké části založenými na otřesných skutečnostech, které se dočetla při čtení podkladů pro své knihy. Brala na to léky ale při jedné cestě do Louisville, kde chtěla sbírat podklady se její stav zhoršil, nedokázala ani opustit hotelový pokoj. Veterán, který jí s tím sběrem pomáhal ji odvezl do psychiatrické léčebny, kde ji diagnostikovali těžkou psychózu a tři dny ji drželi pod silnými léky na lůžku. To však ještě její stav zhoršilo, dostavila se i paranoia, získala pocit že za její hospitalizaci může vláda, CIA nebo jiné tajné služby. 9. listopadu 2004 pak našli její auto na opuštěné polní cestě v jižní Kalifornii a v něm její mrtvolu. Vyšetřování zjistilo, že si sama strčila revolver do úst a stiskla spoušť. Našly se i tři různé dopisy na rozloučenou, datované den před tím a popisující proč už nechce žít. Udělala to i přes to, že jí bylo teprve 36 let, byla šťastně vdaná a měla dvouletého syna. Její odkaz je však velmi silný, v Nankingském památníku masakru má dokonce bronzovou sochu v životní velikosti.
zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Iris_Chang |