Místnost

Křeslo pro hosta

NÁSLEDUJÍCÍHO HOSTA VYBÍRÁ VŽDY HOST AKTUÁLNÍ. BEZ VÝJIMEK! Místnost má od 16:50:20  24. 06. 2003 pronajatou Lampar. Spolusprávce: Nimitz. Klair. Teo.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Clarice, vloženo 11:08:48  13. 03. 2012

To jo, ale třeba babička ríkala, že dědila boty a věci po sestře a furt se to dalo nosit. Pravda, do divadla asi ne, ale na to měla přeci jen šaty speciální. Dneska zdědit boty made in china :)... to bych sestře poděkovala. Navíc myslím, že my jsme hrozně zlenivělí a se zručností na šťíru, ale s tou pračkou máte pravdu. Když mi bylo náct, praní jsem nenáviděla, protože to zahrnovalo celý den strávený v koupelně. Měli jsme jen takovou vířivou pračku, máchalo se ve vaně a ždímalo v extra ždímačce, a muselo se to sledovat, v pračce měnit vodu, čekat až se ohřeje... šílenost. A i na valše jsme chvíli prali, ale to tedy jen na chatě u tety.

Aes Sedai, vloženo 10:43:10  13. 03. 2012
	Jenže hader na oblečení bylo taky méně. ;)

Eva, vloženo 09:00:49  13. 03. 2012

Ginny: radši nepomyslet. Zrovna nedávno jsme s mámou vzpomínaly, jaký převrat pro nás znamenala pračka automatka. Tolik ušetřeného času! Arenga, Agáve: dík za tip na hřbitovní knihy. Do dvou u Agáveho jsem nahlídla, a je to docela sranda: hrobník se nestará, nerozhazuje květiny, a jeho jediným zájmem je, aby na hřbitově pořádně rostla tráva. Hřbitovní zeď byla omítnuta, ale do dvou dnů ji kluci z okolí poryli a počmárali... Si snad zajdu na obecní úřad:-)

Ginny, vloženo 08:35:30  13. 03. 2012
	Clarice: mám nepříjemný dojem, že stravu měli možná mnohem hodnotnější, než my dnes, ale zase dělali takovou práci, o které nám se dnes ani nezdá. Odmyslete si auto, pračku, myčku, ledničku, vysavač, varnou konvici, mikrovlnku, supermarkety a internet... a rázem bude život mnohem náročnější ;-)

Clarice, vloženo 23:14:50  12. 03. 2012
	Já měla vždycky zato, že v minulosti (tak před padesáti, až sto lety) na tom byli lidé se stravováním lépe, tedy lépe než my teď, když si vezmu všechny ty umělotiny, které konzumuji. Myslela jsem proto, že když byla strava domácí, byť třeba ne tak pestrá, že přeci jen byla zdravější.

Meridion, vloženo 22:21:06  12. 03. 2012
	Než mě zas někdo chytne za slovo, myslela jsem spíš stravovací možnosti než návyky.

Meridion, vloženo 22:19:30  12. 03. 2012
	Nejde jen o pleť, ale životní podmínky, stravovací návyky...

Arenga, vloženo 21:00:30  12. 03. 2012
	myslíš, že stárli rychleji kvůli špatné péči o pleť? no já nevím. o svou pleť jsem nikdy nějak nepečovala a doufám teda, že na padesát nevypadám ;-)

Meridion, vloženo 20:15:54  12. 03. 2012

a) Částečně lidé stárli rychleji kvůli špatné péčí o pleť atd. b) Jak pocit věku vnímali lidé tehdy? Třeba to jenom my vnímáme s ohledem na dnešní dámské účesy a hladce vyholené tváře. Na drdoly a vousy jsme zvyklí především u starších generací. Když jsem na gymplu (!) nosila vlasy svázané vzadu na krku, nejednou jsem si vyslechla, že vypadám jako "stará mladá" nebo "jako Božka Němcová". A když si Dax oholil knír, najednou vypadá o 10let mladší.

verlit, vloženo 20:04:15  12. 03. 2012

Před časem jsem někde četla, že ve dvacátých letech bylo "trendy" vypadat starší, optimálně tak na čtyřicet (hlavně u mužů). Mládí nebylo cností, naopak mladí měli obtížnější uplatnění v práci, kde se cenily zkušenosti a kariérní postup byl často vvázaný na počet odpracovaných let. Takže lidé měli tendenci se stylizovat do důstojné podoby. A jelikož nebyl ani kult mladých žen, kterým by si pánové dokazovali svoji mužnost, tak se ženy nejspíš vzhledově přizpůsobovaly, aby vedle svého muže nevypadaly jako "žabci"

Silmarien, vloženo 19:49:42  12. 03. 2012
	Lenže veľmi podobne tí ľudia vyzerajú aj o 20 rokov neskôr. Takže oni skôr starnú, aby potom vyzerali nadčasovo :)

Aes Sedai, vloženo 19:26:17  12. 03. 2012
	Čím to?

Nimitz, vloženo 18:58:38  12. 03. 2012
	Aes: oni i takoví Jaroslav Marvan a Jindřich Plachta, když ve třicátých letech točili své filmy a hráli například důstojné profesory, tak vypadali staře a přitom byli mladí. Plachta (Šolle) byl ročník 1899, Marvan dokonce 1901

Aes Sedai, vloženo 18:48:53  12. 03. 2012
	Mně vždycky připadalo, že lidi dřív vypadali strašně staří, i když podle dat byli mladí...

Agáve, vloženo 11:33:51  12. 03. 2012

Eva: Ad hřbitovní knihy, je to dobrý zdroj, když se zachovaly. Vedl si je hrobník a nebo správce hřbitova a to ze dvou důvodů, aby věděl kde je kdo pohřbený a také kvůli poplatkům za hroby. Dřív byl běžný hrob jen rov bez desky, porostlý travou, v lepším případě porostlý květinami. Když se v 50. letech dostala do čela vedoucí strana, tak ze hřbitovních knih staly pouhé seznamy plateb za hroby a ty se postupně obměňovaly. Někde se ty staré zachovaly, jinde ne. Záleželo na konkrétních lidech sedících na těch správných místech. Na vesnicích a městečkách se ptej na městském nebo obecním úřadu, ve městech na správách hřbitovů. Další velký problém je likvidace hrobů za které nikdo neplatí - správce hřbitova může takové hrobové místo uvolnit, tzn. zlikviduje se vše co je nad úrovní terénu a místo se nabídne dalšímu zájemci - takhle se zničilo mnoho krásných náhrobků vč. jejich dat. Problém na který kdekoliv nejspíš narazíš, je zákon na ochranu osobních údajů, kterým se v drtivé většině všichni zodpovědní ohánějí. Dobrý lov. :-) Kdyby Tě zajímalo, jak vypadaly hřbitovní knihy, mám dvě opsané na svých genealogických stránkách, odkaz na ně je v mém příspěvku asi týden starém. Na stránkách hledej sekci "Z reginu", úplně dole, jsou to dva pdf soubory.

Adhil, vloženo 07:30:02  12. 03. 2012

U nás se bohužel žádné zajímavé rodinné historky nevypráví. Ví se, že jeden náš předek přišel z Haliče a že to byl nejspíš nemanželský syn zchudlé šlechtičny (polské šlechtičny, těch tam bylo :) Jinak nic zvláštního, jen takové střípky. Všichni moji předci byli domkaři, vypadá to :) Babička vždycky vzpomíná, jak za války ráda s ostatními dětmi chodila k místním vojákům Wehrmachtu, protože ti jim vždycky na hlavni děla vyrobili houpačku. Taky viděla zdálky jako dítě vystřílení Javoříčka, bydlela ve vesnici přes kopec. Ale to jsou střípky, střípečky. Ale přesto, když člověk vidí těch pár fotek svých předků, tak i ty "obyčejné" dýchají úžasnou atmosférou. Ze svatby mojí prababičky a pradědy Můj prapraděda Praprastrýc z druhé strany, byl za první války zraněn, ale ještě se vrátil domů, kde na zranění zemřel. Praprababička přes tátu - nic o ni nevím, žila 1892 - 1915, zemřela mladičká. Tu fotku mám moc rád, tahle moje předkyně, kterou jsem nikdy neviděl, má něco prazvláštního v pohledu. Takový zvláštní, silný výraz, představuju si ji jako osobu, která dokázala usadit každého chlapa a moc ráda se smála. A zemřela ve 23 letech. ---- Táta má genealogii jako koníčka, já mám na to sice vzdělání, ale nevěnuju se tomu. Zato táta hodně, ve volném čase vymetá archivy, fotí náhrobky (i ty někdy pomůžou) a skládá si to dohromady. Některé naše zmapované větve sahají do začátku osmnáctého století, u pár předků možná ještě dál, zároveň ale je i několik velkých mezer v 18. a trochu v 19. století. Táta si dokonce založil i svůj genealogický web: http://www.liborzajicek.cz/

Clarice, vloženo 23:41:05  11. 03. 2012
	To je škoda, že se u nás třeba pohledy nedochovaly. Ani dopisy. A to jsme jich napsali tuny - v době - kdysi, kdy jsme byli bez netu šťastní v nevědomosti. Staré zašlé hmatatelné důkazy mají něco do sebe.

Hetta, vloženo 22:46:06  11. 03. 2012
	Dost pomáhají také staré pohlednice, zjistíte kdo kdy komu psal většinou tam bývají doušky s důležitým sdělením.

Arenga, vloženo 18:52:21  11. 03. 2012
	Eva: zkus hřbitovní knihy, tam data zůstávají, i když se náhrobek sundá ;-) ale jak přesně se k nim dostat, to neporadím, vím jen, že to existuje a že do toho genelogové chodí, asi by to mělo být uložené na správě hřbitova a jinak máte samozřejmě ve všem pravdu a přidávám se k tomu, že nepopsané fotky člověka opravdu přivádějí k šílenství

Eva, vloženo 14:11:45  11. 03. 2012

Přesně tak - hromádky nepopsaných fotek a není nikdo, kdo by vzpomínal...o nejstarší tetu jsme přišli vloni na jaře. To mě tak strašně mrzí, že není s kým si popovídat o starých časech - jen mamka něco pamatuje a občas pustí chlup. A sem tam kmotříček, ale ten má tolik starostí, že je těžké jen tak si sednout a mluvit. Ofotit náhrobek je taky dobrý nápad - já byla docela rozladěná, když příbuzní odřekli hrobové místo, náhrobek se sundal a já přišla o všechny data pradědečka, jeho druhé ženy a dcery... Všecky fotky popisuju i scanuju ... dokonce máma našla i fotku stodoly, ve které naše nešťastná prababička tajně porodila dědu...děda holt taky časem shromažďoval lecjaké památky.

Zpět