 |
Jo... takže rád bych se vyjádřil k Mistrovi (tohle píšu už asi potřetí...), tak nevím, jestli to dneska zvládnu.
Jiřího Kulhánka jsem poprvé četl v deseti letech.
Byla to jakási oxeroxovaná verze, kterou jsem četl po nocích za nedostatečně vydatného svitu noční lampičky.
Toto mělo dva vážné důsledky: Musel jsem začít nosit brýle a navíc jsem se od té doby neštítil krve, ani jiných biologických materiálů.
Chtěl jsem vlastnit Saladin a svému andělu strážnému jsem říkal Vulcan.
Když jsem ve třinácti (či kolika) dostal vlastní (kompletní) sérii Divocí a Zlí, Kulhánek mi vytvořil další osobnostní rys.
Začal jsem odmítat Boha.
(Nejsem Ježíš, jsem D-man!).
Z toho, co jsem napsal výše, jste mohli poznat, že jsem vcelku mladý a navíc poměrně dost na Mistra fixovaný.
Jako takový nejsem nejpovolanější pronášet soudy a srovnávat s jinými velikány naší sci-fi scény.
Přesto si myslím, že Kulhánek zasluhuje obrovské uznání, kterého se mu příliš nedostává...
Klady Kulhánkova díla?
O tom se rozepíšu příště. Přespříště o záporech a pak se možná dočkáme i střízlivého hodnocení, pokud mne někdo dřív nezabije.
Což je bohužel dost nepravděpodobné.
Stejně sem chodí málokdo a já tak rád exhibuji (jen kdyby se někdy někdo díval...). |