 |
Nehoda na ruské ponorce Něrpa
Kýl ponorky K-152, pojmenované Něrpa (podle endemického druhu tuleně, žijícího pouze v jezeře Bajkal - neplést se sovětským protipotápěčským dronem Něrpa), byl založen již v roce 1993 v loděnici v Komsomolsku na Amuru,tedy na tichomořském pobřeží Ruska. Je to útočná ponorka třídy Akula II, s výtlakem 8 140 tun. Jenže práce na ní probíhaly pomalu, až se úplně zastavili. Na vině byla špatná ekonomická situace země. Možná by ji ani nikdy nedokončili, kdyby státní agentura na průmyslové zakázky Rosprom nevyjednala s Indií v roce 2004 smlouvu na dvě ponorky - Něrpu a jednu třídy Ščuka B (neplést s druhoválečnými ponorkami Ščuka), což byla další podtřída z široké rodiny Akula (Akula je název v kódu NATO, Ščuka je ruský). Tyto ponorky měly být pouze zapůjčeny Indii na deset let od data dodání, za skoro 2 miliardy dolarů, z toho Něrpa za 670 milionů. Ale ani poté neprobíhala dostavba tak rychle, jak se počítalo. Z mateřské loděnice totiž mezitím odešli vyškolení pracovníci, část do důchodu, část za lepším výdělkem. A zatímco v osmdesátých letech se tam stavěla jedna ponorka za druhou, tak nyní měli problém dokončit jednu jedinou. Kvalita práce tedy nebyla vysoká a problém byl i s materiálem. Část ocele byla nakupována v Číně a ta byla nejspíše křehčí. Každopádně během prvních podmořských testů v roce 2008 do ponorky (respektive do tlakového trupu) zatékalo skrze sváry! Tisku se s tím svěřil jeden z dělníků loděnice. Ale to nebylo zdaleka to nejhorší, co se na ponorce během této plavby přihodilo. Ještě předtím ale v roce 2007 ponorka přeplula do města Balšoj Kameň, kde ji dovybavili elektronikou a dalšími zařízeními.
8. listopadu 2008 se ponorka nacházela v zálivu Petra Velikého, což je součást Japonského moře. Probíhaly na ní během plavby testy a také kolaudace jednotlivých systémů. Kvůli tomu byla doslova přeplněná lidmi, bylo na ní 81 námořníků a 127 civilistů, pracovníků loděnice a členů kolaudační komise. V čase 20:30 večer se najednou spustil hasící systém v prvních dvou trupových sekcích ponorky a velmi rychle je zaplnil freonovým plynem Halon 2402 (freon R-114B2). Ten má silně snížit množství kyslíku v místnostech a zamezit tak rozhoření požáru. Pokud se ho nadýchají lidé ve velké koncentraci, tak vede nejprve k celkovému otupění, následně k bezvědomí a nakonec k smrti. V plicích se zároveň začnou tvořit ledové krystalky. A v těch dvou sekcích samozřejmě lidé byli. Zemřelo 20 osob (tři námořníci, zbytek civilisté) a 41 dalších bylo plynem zasaženo, ale podařilo se je zachránit (původně bylo toto číslo oznámeno menší, 21 poškozených). Mnozí s těch co zahynuli se včas nedostali k dýchacím přístrojům, rozmístěných po lodi, protože to byli civilisté a nevěděli kde se dýchací přístroje nachází.
Byla to největší katastofa v ruské flotile, od potopení Kursku. Pro zraněné byly z Vladivostoku poslány torpédoborec Admirál Tribuc a záchranné plavidlo Sajanyj, které je přepravily do vojenských nemocnic. Ponorka se vrátila do loděnice. Již po dvou dnech vydala vyšetřovací komise zprávu, že za incident nikdo nemůže, že se hasící zařízení nečekaně spustilo automaticky. Po třech dnech ale vydala jiné prohlášení, že na vině je lidský faktor. Údajně se jeden z námořníků (Dimitrij Grobov) nudil a hrál si s ovladačem hasícího zařízení, o kterém si myslel že je během testů mimo provoz. To má ovladač chráněný pětimístným kódem, ale ten byl napsaný na papírku vedle něj. Grobov nevědomky nastavil na zařízení (nikoliv v místnostech) teplotu v těch dvou sekcích z původních 30 °C na 78 °C a zařízení si myslelo, že v nich hoří. Bylo ale nastaveno tak, že nejprve poslalo požadavek na schválení svého spuštění do ovládací místnosti, kde ho Grobov potvrdil, aniž by věděl co dělá. Grobovovi hrozil sedmiletý trest odnětí svobody, ale soudy se táhly, nižší instance ho osvobodily, zatímco vyšší jim to vraceli zpět. Někteří důstojnící vyjadřovali pochybnosti o jeho zavinění, protože systém prý byl vícestupňový a jeden člověk ho nemohl spustit. Jak to přesně dopadlo jsem se nedočetl.
Ponorku čekaly opravy a různá další zdržení, například loděnice neplatila za elektřinu a jeden čas jim ji vypnuli. I peníze za pronájem ponorky částečně zůstaly za nehty několika úředníkům. Nakonec ponorku Indie převzala až v roce 2012 a zařadila ji do služby pod jménem Čakra, což je mýtická zbraň hinduistického boha Višny. V říjnu 2017 Čakra do něčeho nabourala při vplouvání do přístavu námořní základny Visakhapatnam, poškodila si příď ve které byla velká díra (opět jen na venkovním trupu). Přivolaní ruští odborníci shledali, že musí do suchého doku na opravy, které stály 20 milionů dolarů.
Nakonec ponorku postihl i výbuch vzduchového válce v roce 2020 a Indie ji vrací do Ruska... |