 |
Největší katastrofa letadlové lodi US Navy během druhé světové války.
USS Liscome Bay (ACV/CVE-56) byla druhou postavenou (z celkem padesáti) eskortní letadlovou lodí třídy Casablanca. Lodě této třídy byly stavěny civilními loděnicemi, jejich výroba byla standardizovaná tak, aby byla co nejjednodušší a nejrychlejší a proto byly sestavovány z prefabrikovaných dílů. Při standardním výtlaku 8 200 tun a plném 10 900 t měřily na délku 156 metrů, na šířku měly v místě letové paluby 33 metrů (na hladině jen 19,7 m). Neměly žádné pancéřování. Pohon jim dodával maximální rychlost pouze 19 uzlů. Ale to stačilo. Nebyly totiž primárně určeny pro boj s hladinovými silami protivníka. Eskortní letadlové lodě, jak už jejich název napovídá, sloužily hlavně k ochraně konvojů transportních lodí před ponorkami (a tuto službu zastávaly skvěle), a letadly a jelikož nákladní lodě byly pomalé, tak ani jejich doprovod nemusel být rychlý. Připadně tento typ plavidel sloužil ještě k transportu letadel na vzdálená bojiště, jako třeba čerstvě obsazené ostrovy v Pacifiku. Tam začaly být tyto lodě používány i k podpoře vylodění. Dříve tuto službu zastávaly klasické letadlové lodě, kterým se tím omezovala kapacita vlastních, útočných letadel. Eskortní letadlové lodě obvykle nesly 27 letadel, v částečně rozloženém stavu to mohlo být i více. Na palubu vedly z hagáru dva výtahy, lodě měly i jeden katapult. Na vlastní ochranu jim sloužilo jedno 127 dělo na přídi, osm protiletadlových 40 mm Boforsů a dvanáct 20 mm Oerlikonů.
USS Liscome Bay, pojmenovaná podle jedné zátoky na Aljašce, byla spuštěna na vodu v dubnu 1943 a do služby vstoupila začátkem srpna téhož roku. Původně ji dokonce chtěli předat Británii, jako HMS Ameer. Ale nakonec ji přiradili do Pacifiku. Jejím prvním úkolem bylo přepravit 60 letadel ze San Franciska do San Diega. Poté se posádka věnovala výcviku u jižního pobřeží Kalifornie. 11. října byla jmenována vlajkovou lodí 24. divize letadlových lodí, na její palubu přibyl kontraadmirál Henry. M. Mullinnix. O tři dny později odplula do Pearl Harboru. Tam se stala jejich divize součástí Operačního svazu 52 (Task Force 52) a 10. listopadu celý svaz odplul podporovat invazi na Gilbertovy ostrovy, což byla pro Liscome Bay její první a poslední mise.
23. istopadu, během podpory invaze na atol Makin se americký svaz lodí, sestávající se ze tří starých bitevních lodí, křižníku Baltimore, sedmi torpédoborců a tří eskortních letadlových lodí jižně od ostrovů. Kvůli velkému riziku vzájemné kolize svaz nekřižoval (neplul cik-cak). Velitel japonského námořnictva, admirál Koga, vyslal do oblasti několik ponorek. Americký systém protiponorkového boje byl v té tobě již velmi propracovaný, hodně mu pomáhaly radary umísťované i na menší plavidla či dokonce na letadla, a tak se většina z vyslaných ponorek k ničemu nezmohla. Jediné plavidlo, které se dostalo do bezprostřední blízkosti americké flotily byla ponorka I-175, pod vedením poručíka Sunao Tabaty. Pomalu se přiblížil co nejvíce ke svazu. Krátce po půl páté ráno sice zaznamenaly radary na jednom torpédoborci a na bitevní lodi USS New Mexico krátkou ozvěnu, ale ta ihned zmizela. Mezitím ve 4:50 začala na Liscome Bay ranní obvyklá činnost, na palubu bylo vyvezeno třináct letadel určených k náletu za úsvitu, byly plně vyzbrojené a měly plné nádrže paliva. Ve chvíli, kdy se svaz natočil tak, aby letadlové lodě pluly proti větru (což usnadňuje vzlet), tak japonský kapitán vyslal nejméně tři torpéda.
Na palubě eskortní lodě zahlédli jedno, které nezadržitelně mířilo k ní. Bylo ovšem tak blízko, že už nebyl čas ani na okamžitou reakci a prudký obrat. Záhy, v čase 5:10 torpédo vybuchlo těsně za lodní strojovnou. Netrvalo to ani pár vteřin a ozvala se druhá exploze, mnohem silnější. Vybuchnul sklad leteckých pum. Nad lodí se objevil ohnivý hřib o výšce několika set metrů. Trosky létaly na obrovskou vzdálenost, byly zaznamenány až 4,5 km daleko. New Mexico byla šrapnely doslova zasypána. Na eskortní letadlové lodi Coral Sea těžce zranil přilétnuvší hasící přístroj z jejího sesterského plavidla jednoho námořníka. Na Liscome Bay byly následky výbuchu katastrofální. V jednom okamžiku zahynuly dvě třetiny posádky, včetně admirála Mullinnixe a kapitána lodi Willtsieho. V hangáru vypuknul požár a způsobil další detonace, letadla připravená ke startu spadla z paluby. Vyřazen byl pohon, zcela zničený byl hasící systém. V boku zela obrovská díra a tou do lodi nezadržitelně natékala voda. Pouhých 23 minut po zásahu se převrátila na bok a potopila. Zahynulo 644 členů posádky, 272 (z nihž ale dva později zemřeli na následky zranění) se podařilo vylovit doprovodným torpédoborcům. Přeživší byli převezeni do laguny atolu Makin, kde byli ubytováni na nyní vyprázdněných lodích, které předtím přivezly vojáky.
Dodatek: I-175 byla s celou posádkou potopena o necelých deset týdnů později
 |