|
Po dlouhý době jsem zas vyhrabala něco, co bylo napsáno kdysi, míněno jako text písničky, ale nakonec z toho stejně nic nebylo...
Nasedni na vůz a drž, drž se ještě víc,
vyrážíme ke hvězdám v mlze,
poplujem vlastnímu šílenství vstříc,
aby nám bylo upřímně – třeba drze!
Jsem šašek, co na nitkách skáče,
jenom svůj, ale co je mé, i tvé je,
jsem král i kňour, co smíchy pláče,
ve vzteku si třeba pěje?
Mám tě rád, chvíli buď zticha!
Prosím, pro ten mžik zahoď to všecko,
co s každým nádechem tě u srdce píchá,
nemysli, skákej, buď obyčejný děcko!
Pro ten mžik buď můj blázen
co šílený skáče, pak svalí se na zem –
a buď si třeba růží a milejdy parodií,
ale jindy, až nás hlínou zakryjí!
Mám tě rád a v tom je ta krása,
pochyby, dokonalost? Nejsou má spása! |