|
Dřív šlo básnit líp,
dřív šlo básnit lehce,
každou chvíli šíp
prostřelil mi srdce.
Růže nebo poupě,
zrzavá či plavá,
a já vždycky hloupě,
se zamilovával.
Pak v útrpných mukách,
sedly na mě můzy,
a já péro v rukách
páše pěkné hrůzy!
***
Nyní zasnoubený,
pod dohledem tchýně,
kolemjdoucí ženy
prohlížím jen líně.
Šťasten ve svém vztahu
nad večeří teplou,
změnil jsem povahu
dříve veršotepnou.
Opravuji auto
a koupelnu stavím,
k tomu měním práci
a když se zastavím:
Otevírám lahváč,
jdu do společnosti,
nezůstávám jen sám,
nepěstuju ctnosti.
...
Však nám taky Hallorn
na ty dvéře klepe,
v básních se mu plíží
i samice lepé.
A ta jedna říká:
"tohle je můj starej"
což se svazku týká.
Neukecáš, ba ne!!!
Na radniční věži
už nám zvoní zvonce,
Hallorn básní stěží
...začátek konce... |