|
Dejte mi vyšívaných kapesníků
co slz jednou, pětkrát, stokrát tolik – !
Propláču je, s hrstkou bezvučných díků,
všechny, než s dalším přiběhne pikolík – –
Dejte mi – dejte jim – obětování se lásce,
jen mávnou rukou a za pokrytce jsi,
tetelíš se, slepý, přes oči ve vlastní pásce,
nevidíš smyčku, tě přitahuje za vlasy – –
Dejte ten život, ať si můžu, z radosti, lkát, plakat,
obětovat se, do vlastních jam si třeba padat,
prosím, tak často, jako se nebe chce smrákat,
nic cennějšího se neodvážím žádat. |