|
autoterapie (když mě chytnou "stavy," tak prostě začnu básnit)
Návrat smutného
Neb krásy do dlaní nevklouznou samy
a znaven jsem bych oblažil svět,
pryč, ode mne, prchejte dámy,
než kompliment svůj vložím do vět.
Vět, které bolí, dráždí a pálí
a za chladných nocí mi nedají spát,
zas spolu budem se smát jako malí,
pod dekou nazí se budeme bát.
Jak horké prameny mně verše se vrací
a pod nohama zas houpá se zem.
V návalu zoufalství se srdce mé ztrácí,
však mysl má snad znovu okusí Zen. |