 |
Inu, nejsme uměnovědně orientovaná místnost, ale když už jste to naťukli, proč ne. Jako výplň mezi básněmi může být klidně teoretická diskuse.
Problém co je a co není umění vnímám jako pokračování konfliktu "vysoké versus nízké umění" z předcházejících staletí. Platí, že co člověk, to názor. Taková je situace, a není málo těch, kdo toto vnímají jako selhání teoretiků umění.
Pokud jde o hranici, co ještě uznat jako umění a co ne: Řídím se přesvědčením, že umění je od slova umět, a tím pádem musí stát na základech dobře zvládnutého řemesla. Pokud člověk nezvládne řemeslo, nemůže se stát umělcem. Jak byste třeba chtěli být uměleckým kovářem, když byste ani nezvládli základ zpracovávání železa? No vidíte - a pak tu máme řadu "umělců", kteří prostě popadnou štětec, tužku, klávesnici... doplňte si sami... a "tvoří". Nevědí co a nevědí proč. Takoví pak obvykle vyrážejí do společnosti a snaží se zapůsobit na "milovníky umění" - snoby, potenciální zákazníky. Není málo těch, kde této svojí póze nakonec sami uvěří. Těm se v médiích říká "celebrity".
Ale vraťme se k umění. Opravdový umělec, (jakkoli je to slovo dneska zprofanované), přistupuje ke své práci (protože umění je opravdu práce, i když nejste profesionál a máte to jen jako koníčka) s pokorou. Umělec je v první řadě kritický k sobě a ke svým schopnostem. Všechno předem mnohokrát promýšlí, vylepšuje, opravuje. Umění opravdu neznamená vylít tři kbelíky barvy na plátno a pak půl hodiny okecávat "myšlenku", která tam ve skutečnosti není. Myšlenka musí být patrná z díla, ne až z průvodních keců. Představte si, že by před každým promítáním filmu vylezl režisér před plátno, posadil by se na stoličku nohu přes nohu a vykládal publiku o čem to bude a co tím chtěl říci. Blbost! Na to musí divák přijít sám, nebo alespoň musí mít příležitost na to přijít (když je příliš bl... ehm, prostého ducha, tak nepomůže ani svěcená). Tolik k hranici umění.
Teď k samotnému dílu. Dílo vzniká jako výsledek činnosti umělcova myšlení. A tím pádem nutně obsahuje fragmenty umělcova okolí. Halt máme v tom mozku jenom to, co se nám tam za život nastřádá, navzájem prokombinuje a na sebe vzájemně působí. A to co vytváříme podle toho vypadá. Takže ano, umění bývá nezřídka zrcadlem doby, ve které umělec žije. Pochopitelně s přihlédnutím k životním zkušenostem. Jinak bude kreslit rozmazlená dcera uhlobarona a jinak pistolník ve službách mafie. |
