 |
Ještě jsem zapomněl jednu drobnost: Pokud máš látku takového charakteru, že ti k tomu nic jiného než mechanické učení nepomůže (například seznamy, řady čísel, jména a data místo myšlenek, souvislostí a teorií), je užitečné najít v poznatcích strukturu. Ať už vnitřní (vzájemná návaznost poznatků, jdou logicky za sebou) nebo vnější (známé též jako mnemotechnické pomůcky - ale pozor, používat fakt jen u seznamů a dat, která nemají vnitřní strukturu! Je to taková záchranná technika, ne jedinečný způsob učení). Někdy v tomhle směru pomáhá i rozepsat si to, co se snažíš zapamatovat, graficky.
Lidé mají fenomenální prostorovou paměť (pozor, ne orientaci!). A pokud si vážně zoufale potřebuješ něco zapamatovat, a už ani mnemotechnické pomůcky nepomáhají, můžeš jít do vyšší ligy s takzvaným mind palace. Nejde o nic jiného než o to, že si představíš prostor, který velmi dobře znáš (domov, školu, práci, cestu do práce), přestavuješ si, jak jím procházíš, a po cestě různě umístíš "tokeny", které ti budou připomínat to, co si máš pamatovat. Čím jsou tokeny extravagantnější a zvláštnější, tím lépe se ti budou pamatovat a tím lépe tě k finální myšlence přivedou. Kdyby sis třeba potřebovala zapamatovat, že kniha Černá labuť byla vydána roku 2004 a že kritizuje gaussovu křivku, můžeš si představovat, že jak vcházíš do dveří domu, zakopneš do tlustého černého ptáka, který v té tmě nebyl vidět, za kterým se válí šest pořádných vajec 2+4 vejce 00). Když je překročíš, v chodbě nalevo se ozve smrtelný chropot, a tam zbitá a dobře známá prohnutá křivka normálního rozdělení, sotva dýchá.
Osobně tohle používám, když se snažím zapamatovat si pořadí informací a témat, třeba u přednášení. Ale vyžaduje to zamyšlení, fantazii a konstrukci mentálního prostoru, což zabere čas a energii. Rozhodně není optimální se takhle učit vše. |