 |
Mno, i když oklikou a zbytečně košatě, kápnul na dva základní problémy.
1) HD a 48 fps poskytují zbytečně mnoho detailů a ostrosti. Lidský mozek dokáže vnímat naráz celkem omezené množství podnětů, proto dochází k přehlcení. Možná si na to digitální děti zvyknou lépe než my, ale jako ilustrátor považuji přehlcení detaily za chybu. Obraz má obsahovat prvky, na které je soustředěná pozornost, pomocí ostrosti, světelného kontrastu a jiných technik. Pokud je celý obraz přesycen detaily, oko kmitá a neví kam se podívat dřív, výsledný dojem je zmatená rozbředlost. Přesně to se mi stalo u Hobita. Další důsledek HD a 48 fps je kontrast mezi realitou, kostýmy a praktickými triky (u kterých je bohužel moc vidět že ta skála za herci je sádrová atd.) a mezi digitálními triky, které nejsou "rozmázlé" přes klasický filmový záznam a o to působí digitálněji. (např. přechody mezi herci a pozadím přidaným přes green screen, což je bohužel většina filmu)
2) naprosto odpudivý color grading. Nechápu co se stalo, Pán Prstenů byl až na výjimky barevný vkusně a hlavně relativně realisticky. Hobit oproti tomu často vypadá jako kýčovitý kalendář s plameňáky a jednorožci pod vodopádem.
Spolu s děsivým 3D tohle všechno odvádí pozornost od samotného filmu, neustále mi to připomíná, že je to jen film vyrobený na počítači a banda herců v kostýmech.
Nižší rozlišení, rozmazání, zrno...zní to jako zbytečný snobismus a hipsterismus, ale tak to holt funguje. Pan docent Sochor na počítačové grafice nám v každém semestru opakoval základní pravidlo: "Když je to hnusné, rozmažte to."
Doufám že tahle posedlost ostrostí, vysokým rozlišením a detaily brzo přejde, ztrácíme díky ní celkem základní umělecké postupy. |