 |
Potkal jsem se v kině na Hobitovi s Lory. :) Podruhé to tedy byl o dost jiný zážitek, abych řekl pravdu (ten film).
Mluvilo se tady o tom, že mezi postavami neprobíhalo moc interakce. Nepamatuju si, k jakému výsledku jste nakonec dospěli, ale mně osobně přišlo, že jak očima, tak i jinými částmi těla spolu hodně trpaslíků (nejen Thorin, Fili a Kili) komunikovalo celkem dostatečně až hojně. Vůbec se mi nezdálo, že by to byla jen parta náhodných týpků, co na sebe kašlou.
Gumovost trpaslíků mi kupodivu vadila víc, než při prvním zhlédnutí, ale to asi proto, že jsem se na to podvědomě soustředil a rušilo mě to.
A ano, recyklovaných scén tam bylo hodně a hudby ještě víc. :) Ale ani mi to moc nevadilo, tedy až na ten jeden záběr s vyhozením Prstenu do vzduchu a chycením na prst. Jinak mi většinou přišly celkem namístě. Hudba na mě taky nijak rušivě napůsobila, docela rád jsem si ji poslechl znovu a vzpomněl si na scény z PP. Jen ta část, kdy Thorin útočil na Azoga po úniku z Mlžných hor, tam mohli opravdu projevit trošku inovativnosti.
No, a pokud jde o rozpoznání trpaslíků... Byl jsem v kině s rodiči a s bráchou, ani jeden z nich Hobita nečetl a podle očekávání si nezapamatovali víc než Thorina. Skupina třinácti mužů stejné rasy, kteří se liší akorát vlasy, vousy a barvou rukavic, se holt nedá zapamatovat tak dobře a rychle jako společenstvo všech ras a národů plus pár lidí z jiných částí filmu. V tomhle směru podle mě PJ nic nezanedbal, naopak, teď podruhé už jsem byl schopen ty trpaslíky často rozeznávat i z dálky (a nijak zvlášť jsem se je neučil). :-) Řekl bych, že jejich filmové verze mi při čtení nebudou vůbec vadit. :o)
A Radagast byl... no, líbil se mi. :) |