|
Shlédnutí Hobita mě inspirovalo k tomu, že jsem si během svátků znovu pustila PP. To bylo v době, kdy se tady množily negativní reakce, zatímco mě se film převážně líbil. Proto jsem PP sledovala s touhle myšlenkou v hlavě a musím kacířsky říct, že zas tak velký rozdíl mezi zpracováním PP a Hobita nevidím. Jedna z výtek, které tu nad Hobitem zazněly, byla, že jenom pořád jdou někam, což platí i o SP... Už v SP (který je můj nejoblíbenější) byly scény, které opravdu nemusím (souboj čarodějů, proměna Galadriel). Následovaly zbytečně dlouhé bojové scény, které nikam neposunují děj (jak DV, tak hlavně NK), okamžiky, které mají být hrdinské a přitom působí směšně (Legolasovo surfování na schodech a zabití slona), domnělá smrt hlavní hrdiny (v každém ze tří dílů PP) atd. Takže nešvary v Hobitovi nejsou nic nového.
Akorát u PP toho člověk Jacksonovi spoustu odpustil za to nádherné vykreslení Středozemě, které bylo do té doby považováno za nemožné. Proto byl pro mě spolu s hudbou doslova dechberoucí celý 1. díl a rohanská část 2. dílu. 3. díl v tomhle ohledu očekávání splnil, ale už nepřekonal. Naproti tomu Hobit kromě krátkého pohledu do slavné minulosti Ereboru už ukazoval Středozem, tak jak ji známe, a soundtrack nabídl jen jednu novou melodii, pokud jsem postřehla.
Když to hodně zjednoduším, tak mám pocit, že až na jednu výjimku se PJ v Hobitovi nedopustil ničeho jiného než PP, pouze diváci jsou mnohem kritičtější, protože srovnávají.
Jak jsem si v hlavě procházela všechny výtky, které tu během předvánoc zazněly, tak jenom jedna postihla rozdíl mezi Hobitem a PP - nedostatek emotivních interakcí mezi protagonisty. Zatímco v PP jich bylo plno, v Hobitovi jsou to jen občasné náznaky. |