 |
Tohle je podle mě zase jako princip toho, že Hobit není PP. To, že v PP vedlejší postavy dostaly hustohusté prokreslení bylo podle mě velkým dílem toho, že ony už to prokreslení ve většině případů měly v knize a PJ na to jenom různým způsobem navazoval. Tady typově u těch trpaslíků není leckdy lautr nic, natož něco, z čeho by šlo vydyndat nějakou hlubší osobnost a vzájemné vztahy. A když už, tak to je z dodatků, což je ale diametrálně odlišná část Tolkienovy tvorby, mj. hlavně atmosférou. To je podle mě celý problém Hobita - že se snaží hrát spoustu rolí, z nichž ale většina je neslučitelných. Na druhou stranu bych se ale nerozhořčovala, že vedlejší postavy nejsou prokreslené jako v PP, protože prostě Hobit není PP. Není to omluva, ale je to důvod.
Mně teda mnohem víc než to, že trpaslíci nemají osobnost (protože ta mě prakticky nezajímá a od začátku jsem tu snahu udělat z nich pankáče, skinheady a playboye sledovala trochu s úděsem) mrzí, že nefungují jako homogenní skupina. V Hobitovi jsem docela silně cítila, že to umí být legrační ňoumové, co chtějí zlato a nemusí elfy, ale zároveň jsou semknutí za společným cílem a mají takovou společnou trpaslickost - sveřepost, odvahu, ochotu jít si za svým. Tady jako fungovala část s legračními ňoumy, ale nějak jsem neviděla ten přechod k odvaze a sveřeposti, maximálně to, že teda někteří trpaslíci byli furt stejně akční a jiní furt stejně neschopní. A částečně tou souvisí s nedostatkem interakce v rámci skupiny, jak psala verlit, ale nemám pocit, že by tomu pomohlo, kdybychom víc věděli, jak se který trpaslík jmenuje, koho má rád a co v životě všechno dělal. Naopak mě ta úporná snaha jednomu cpát kožešinovou čapku a druhému lazebnické manýry trochu obtěžovala. |