 |
Já se přiznám, že mně v tom nějak nechyběla ta Středozem - já ji v tom viděla, jenom to prostě byla úplně jiná Středozem než ta pánoprstenovská, byla prostě hobití. A v kontextu Hobita jsem ochotná tolerovat spoustu takových těch Disney a absurdních prvků, které tam různě byly, třeba v bitce v tunelech. Ty podtexty tolkienovské epiky se tam ve většině případů dostaly moc hezky, obzvlášť jsem si užívala dynamiku trpasličí skupinky, kdy většinu času jsou tak jako mile chaotičtí a trpasličí, jako to člověk od Hobita čeká, a docela s nima táhne i Gandalf, ale pak nastoupí Armitage a je vidět, že zase taková legrace to nebude. Vložené linie Radagasta a Bílé rady se mi líbily, ačkoliv mě tam trochu obtěžoval ten nekromant, který to celé podle mě posunoval trochu jinak. Ale když to zavdá důvod pro epické scény se třemi čaroději, Galadriel a Elrondem, tak tam klidně pro mě za mě může bejt obří stonožka.
Obecně mi ale film nevyhovoval skladbou. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby to bylo udělané jen na ty dva a neroztahalo se to tolik. Flashbacky byly místy zábavné a oceňuju jejich kanoničnost, ale moc mě to nebavilo a hrozně to roztahávalo už tak negradující film. Asi by se mi víc líbilo, kdyby to usekli po goblinech, protože tam už jsem byla hrozně unavená tím, jak to bylo pořád takové expoziční a furt stejné. Co mě štvalo vyloženě byl ten hellboyovský Azog, to tam prostě podle mě absolutně nesedělo - hustý záporák s osobností má sakra být Šmak!
Líbila se mi spousta jednotlivých prvků, ale jako komplexní celek se to podle mě nepodařilo moc složit, bylo tam na to moc přeskoků a nic jednotícího. A ačkoliv vím, že ta absence gradace v tom Hobitovi je, furt to pro mě není v tříhodinovém filmu dost. |