 |
Ve mně největší dojem z filmů vyvolaly ani ne scény, jako představení lokací, doprovázené silnou hudbou: Roklinka, Argonath, příjezd k Edorasu, protože i když má člověk při čtení knihy představivost, tak vidět to naživo prostě vyrazilo dech.
Tyhle záběry se mi vybavily v hlavě jako první. Když jsem se zamyslela, jestli nenajdu nějakou mluvenou scénu, tak by sem patřil Gandalfův proslov k Frodovi v Morii o tom, že ne všichni, kteří umírají nebo žijí, si to zaslouží, protože se jedná o pěknou myšlenku a navíc jde o přesné věty z knihy, ale použité v jiném kontextu tak, že by to diváka nenapadlo, že na tohle místo nepatří. To samé se týká Bilbem zmiňovaného Gandalfova rozhovoru s Pipinem v Minas Tirith, ale ta Moria ve mě zanechala dojem hlubší.
A pak ještě Pipinův zpěv před Denethorem - tady se mi líbí, jak tvůrci filmu vzali zmínku z knihy o tom, že Pipin umí zpívat, a rozšířili ji za rámec knihy. Přijde mi to, že to dodává filmu trojrozměrnost. Jakobyste si kladli otázku, co je za těmi zavřenými dveřmi a někdo je před vámi otevřel, abyste tam mohli nahlédnout. |