 |
Rok se s rokem sešel a je již mým (a věřím že i mnoha dalších) milým zvykem sepsat nějaké ohlédnutí za uplynulou sezonou. Letos o to lépe a radostněji, že svá hodnocení můžete vložit do nově vzniklé larpové databáze, takže se k nim jednak zpětně dostanete a uděláte něco pro dobrou věc.
Bodlák:
Bodlák je surrealistický komorní larp o dvou vesnicích, svatbě a spoustě vyšinutých lidí. Hrát Bodlák je jako číst Pěnu dní. Buď na autorův záměr přistoupíte nebo ne. Tím chci napsat, že bodlák určitě není pro každého.
Bodlák staví na tom, že úvodní informace se skládají asi z pěti vět a že zápletky mají jen velmi malou logickou návaznost a žánrovou soudržnost a podle mě jediná možnost, jak tuhle hru hrát, je užívat si přesně tuhle situaci a aby se ostatní spoluhráči alespoň tvářili, že takhle to hrají taky. Což se podařilo a bylo to příjemně strávené odpoledne.
7/10
Rande:
Komorní larp na motivy televizního pořadu se Slávkem Bourákem je takovou nenáročnou hříčkou, která neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Hra je rozdělená na řadu scén (soutěžních kol), celou dobu je směřovaná moderátorem a role jsou záměrně karikatury, které se dobře hrají a jsou tak divné, že si ani na chvíli nepochybujete, co je role a co jste vy. Hra je přesně to, co o ní autoři říkají: Jednoduchá hra pro partu kamarádů, vhodná pro ty, kteří se opravdu bojí jít napoprvé do vážné hry.
5/10
Cela:
Cela je jeden z prvních komorních larpů vůbec a dodnes jeden z mála fantasy larpů v kategorii. Obojí považuju za skvělý počitn. Z dnešního pohledu je to ale hra překonaná, jak designem, tak celkovým pojetím. Je v zásadě na hráčích, jak pustí zápletky do hry, velmi svádí k tomu udržet vlastní tajemství a za žádnou cenu ho neprozradit. Hra používá různá fantasy klišé – ale tentokrát mi to nepřišlo jako dobrá varianta. Hodnotit celu je jako hodnotit trikovou úroveň dobrého filmu z 60. let. Buď si řeknete, že to tenkrát muselo být strašně dobrý nebo že dneska žádný zázrak. Nutno říct, že si toho jsou vědomi sami autoři.
3/10
Fatman down:
Jedna z mála Skandinávských her (respektive jeepů), které su u nás, zdá se, ujaly. O tlustých lidech, které nikdo nemá rád. A v tom to mělo myšlenku i sílu. Pěkné a přitom prosté!Fatman je jiná hra než na kterou jsme zvyklí. Jeden z hráčů ztvárňuje Fatmana a prochází různými krátkými scénami, které na sebe příliš nenavazují, velkou část z nich si ostatně hráči sami vymýšlí sami na místě. Ostatní dotváří komparz, pokaždé hrajete někoho jiného. Spíš než larp je to vlastně velmi volně improvizované divadlo bez diváků. Pokud chcete experimentovat, pak moho doporučit – tudy ano!
7/10
Drunk:
Skandinávský jeep o příběhu rodiny alkoholika. Jako všechny jeepy je rozdělený do řady více či méně improvizovaných scén. Podle mě je hra hodně složitá, téma je těžké na ztrvárnění. Hra má navíc dost mechanismů, které jsou třeba pro mě těžko uchopitelné – že v každé scéně hrajete jinou z postav, že role měníte i v půlce scény. Silné téma se ztrácelo hráčům zpod rukou. Pro mě příliš složité na uchopení a příliš cizí vzhledem k tomu, na co jsem zvyklý.
4/10
Hra:
Protože o Hře se nedá říct o moc víc než je v popisku tohoto larpu, aniž bych prozradil nějaké pointy, chci zaměřit pozornost na design, protože to může být jeden z důvodů, proč byste si měli tento larp zahrát:
Hra je designově jednoduchá, ale naprosto čistá. Funkční mechanismy, chytrý příběh - nic navíc, nic nechybí. Jakoby se Doktor rozhodl nejdřív pro design (což nerozhodl, protože jsem s ním o tom mluvil a používal tyhle věci intuitivně) a pak teprve začal stavět příběh. Vznikl velmi funkční larp, silně řízený organizátorem, což vás nenechá déle než pět minut bez nových impulzů. Pokud ovšem přistoupíte na takový způsob hraní. Pokud ne, Hra pro vás nebude zajímavá.
Až jednou bude učebnice larpu, Hra by měla být v prvních kapitolách jako případová studie.
Mně se hra jednoznačně líbila, i když více než hodinové čekání na opožděného organizátora bylo ze začátku opravdu prudné - to nemoho nezmínit.
8/10
Poslední pokoj:
Archivní komorní kus (líbí se mi o pět let starých věcech používat pojmy jako „archivní“). Okultní drama o lidech v pokoji, co mají nějaký problém. Pro mě to byl příběh bez zvratů, moje postava neměla ve hře nic na práci a o to horší pro mě bylo, že jsem měl skupinu nějak vést (to je tak, když se dost rychle nepřihlásíte a postava na vás zbyde). Pro mě to celou dobu bylo mlácení prázdné slámy. Ono „okultní“ nebylo nijak nastaveno ani hrou podporováno (prostě každý měl hrát to, co si jako okultní tak nějak představuje) a to se ukázalo jako problém, protože místo dotváření atmosféry se ze hry stávala místy fraška. Bez okultna šlo z designového hlediska o řešení asi tří zápletek. Myslím, že je dnes už řada lepších her, ale pokud se sehrajete se skupinou, která umí navodit mystickou atmosféru, má cenu si jí zahrát. Mně se to nepodařilo.
2/10
Cesta dlouhým dnem do noci
Na Cestu jsem šel s velkými očekáváními, která se ale úplně nenaplnila. Celkově je Cesta pro mě poměrně pěkně napsaná hra o rodinných vztazích, ale bez výraznějších zlomů a na to, že je pro 6 postav, dvě z nich jsou tam trochu navíc. Hra je postavená na neustálém opakování těch stejných motivů, ale z mého pohledu to v našem běhu tak nějak zapadlo. I bez toho (možná jsem to jenom nenašel) šlo nicméně o poměrně pěknou sehrávku. Možná to bylo také tím, že za okny byl jasný slunečný den a bohužel si v půlce začala nedaleko dělat zkoušku lokální punk-rocková začínající kapela:). Hru bych ale zkrátka doporučil: hrajte ji jako desetimuninutový larp, který se opakuje stále dokola, vždycky trochu jinak a bude to boží.
6/10
Sen o Múze
Sen o Múze je divadelní larp rozdělený do řady předepsaných scén. Hodně dobré je, že je pro 5 lidí, na scéně jsou 2-3, což umožňuje udržet scény mít přehledné s jasným vyzněním a zároveň si každý dostatečně zahraje. Hra má moc pěkný příběh poskytující řadu výkladů a je v ní spoustu emocí – pozitivních i negativních. Pro mě jednoznačně jeden z nejlepších komorních larpů, které jsem kdy hrál, velmi pěkný zážitek poskytla všem hráčům v našem běhu. Víc takových pěkných her!
9/10
Šotčín
Šotčín je přesně to, co o sobě říká. Hříčka o tom, že se sejdou Šotci na městském zasedání a absurdně blábolí o absurdních věcech. Kdo víc křičí vyhrává. Je to ten ten typ hry, který, když o ní slyšíte v hospodě, řeknete si, že ji musíte hrát. Prostě dělat šotka-zastupitele přece nemůže být špatně. Při bližším zamyšlení ale zjistíte, že to možná tak super není, že je to vlastně jenom o tom řvaní a dělání nesmyslů společně s ostatními. A ono jo. Když máte náladu na vtip založený na křiku, určitě do toho jdětě, ale nic víc od hry nečekejte. Mně hra přišla poměrně hratelná, i když mohla být kratší.
4/10
Zlenice 2012
Takhle hra mě úplně minula svým pojetím. I když jsem jel spíš s kamarády na letní víkend s tím, že od organizátorů nečekáme žádnou velkou připravenost, bylo to pro mě prudké zklamání. Hra samotná nám bránila v hraní si: pokud jste šli z tábora do herního území, pro návrat jste museli najít nějaké kamínky – ty byly silně nedostatkovým zbožím a alespoň v první části hry prostě náhodně rozházené po herním území. Hledat je přes dvě hodiny byl vrcholný opruz. Za druhé: jako hráč jste odkázáni na milost a nemilost vašeho mistra povolání – ten zadává questy, dává vám schopnosti a vůbec. Náš mistr k tomu lpěl na tom, že je důležitý mistr, to byla vážně otřesná zkušenost. Za třetí: výkony některých hráčů byly otřesné, neustálé přeskakování herní/neherní bylo peklo. Přesto se to řadě lidí líbilo. Od mých patnácti let se hra bohužel nikam neposunula (spíš bych řekl, že po vzestupu při tak 4.-5.ročníku se vrátila na úroveň prvních let) a to je škoda. Ale sám vím, že v patnácti jsem se bavil a bylo to velké dobrodružství a tak nechci hru zbytečně hanět, ale spíš jsem chtěl ukázat konkrétní body, které mně vadily a vedly k mému zklamání především.
1/10
Obora
Hodnotit Oboru je pro mě skoro nemožný úkol, protože hra v sobě skrývala řadu protikladů. Z jedé strany řada designových inovací, na druhé ne vždy dotažené do konce (hudba nehrála vždy, předpřiravené scény občas troskotaly na špatné komunikaci, jiné představě hráče a tvůrce, nedostatečné instrukce pro CP. Hra měla skvělé momenty nejen v předem připravených scénách pro každou postavu, ale i hluchá místa (která jsem ale snadno vyplňoval procházkou letním lesem), kdy prostě někdo, koho jste potřebovali, spal, protože už byl opravdu vyčerpaný nebo byl prostě na druhém konci rozsáhlého herního území. Výkony hráčů byly nadprůměrné, ale některé faily byly bolestivé pro celou moji hru. Hrál jsem zábavnou postavu, která se ale ocitla úplně mimo dění a hra pro mě plánovaně skončila dřív, aniž by to mělo jakýkoliv efekt dál. Pohádkové motivy byly strašně príma, na druhé straně nedávaly vždycky smysl. Celkově se mi ale Obora líbila a bylo to příjemně strávený prodloužený víkend.
7/10
Hra o Trůny
Kdybych hrál Hru o Trůny před deseti lety, asi bych si řekl, že to byl dost dobrý. Měl jsem do hry tři úkoly na úrovni: choď do bordelu a utrať tam deset peněz, uplať někoho z gardy. A zbytek byl čirý sandbox s humornými prvky typu: přijdou dvě CP, zavřou se samotní do stanu a deset minut vedou herní dialog, po méně humorné prvky v podobě agresivního opilého hráče, který neunesl prohru své postavy. Hlavním úkolem bylo získat podporu pro volbu kapitána stráží. Brzy se ukázalo, že žádná ze skupin nechce vlastně nikoho nominovat, že nemá moc co nabídnout a tak všichni chodili a všem všechno slibovali. Nakonec jsme se docela bavili, protože jsme si v tom vytvořili vlastní zápletky a vlastní hru s lidmi, se kterými mě bavilo hrát si.
3/10
Borograv
Velkoformátová výpravná hra z druhé světové války a Balkánu. Očekávání jsem měl vysoká a ta hra splnila. Emočně i dějově nabité, vynikající kulisy a skvělí spoluhráči. Hra ukázala nový rozměr pojetí dramatického larpu a byl to jednoznačně krok vpřed. Smysluplné workshopy a tři dny v roli pro mě vytvořili jedinečnou kulisu. Ať si kdo chce co chce říká, pro mě jednoznačně larp roku 2012.
9/10
Škola
Školu jsem hrál kdysi v její delta verzi, pak jako učitel. Věděl jsem o ní hodně, ale až letos jsem si ji zahrál jako opravdový hráč.
Výměna céček, áčáci smrtí, Hašan má cenu několika jiných hokejistů a mít Jardu Jágra je snem každého z vás. Pak posílání psaníček, svačina pod lavicí, občas někoho tasí. Pak ostatní kouří na záchodě, ale vás nepozvou, naštěstí je někdo napráská a maj z toho problém. Pak je piškvorkový turnaj, Sandra Krásná vám fandí. I když holky jsou jako vodporný (a prej se Sázka se Sandrou líbal jazykama - což je úplně nechutný!), jeden je rád, že se na něj Sandra usmívá.
Škola je přesně takovýhle larp. Nic víc, nic míň. A to je na ní podle mě skvělé - nekonečné vymýšlení toho, co jsme asi tak ve škole dělali (tedy spíš mohli dělat, kdybychom na to měli) v deseti letech. A pokud si náhodou nevzpomenete, spontánní sdílení zážitků před hrou nebo velmi hezky a nenásilně vložený děj ze strany organizátorů vás o tom přesvědčí. Celkově opravdu milý, odlehčený a inteligentní způsob larpu i humoru v něm. Doporučuju!
8/10
Osada 12
Po prvním běhu Osady jsem se stal jejím spoluorganizátorem, proto bych Osadu asi neměl hodnotit. Nicméně jsem ještě předtím, než jsem se organizátorem stal, komentář ke svému dojmu z první hry někam psal. Přikládám ho beze změn:
Hra, na kterou jsem jel s očekáváním především pěkného podzimního víkendu s prvky larpu. Larpu pak bylo hodně, měl atmosféru a i když nejsem příznivcem PA, vůbec to nevadilo. Příběhy byly poměrně spletité, ale velmi příjemně civilní a lidské. PA svět byl jen kulisou, která ho měla spestřit. Hru i roli jsem si užil, i když Osada nebyla hra, která by otevírala nové možnosti larpu nebo něco podobného.
Sanatorium
Larp z blázince, který si hezky hraje s tématem příčetnosti (tedy alespoň mně to tak přišlo). V zásadě konverzačka, která je ale poměrně funkčně nastavaná, má dějové zvraty a hezky napsané postavy. Celou hru mě to nutilo uvažovat, co je vlastně realita, kdo je kdo a kdo se za co vydává. Nás běh měl silné momenty, myslím především díky hráčům. Velmi pěkně udělaný malý komorní larp, který si nehraje na nějaké veledílo. Doporučuju si zahrát, budete-li mít příležitost.
7/10
Blok D
Těžké téma koncentračního tábora dává zajímavé pole pro konverzační hru. Příběh je o tom, jak se část internovaných snaží utéct pryč, ale vzájemně si nedůvěřují, utéct v plném počtu je riskantní… Budování atmosféry je pomalé a plíživé, možná až příliš pomalé. Z designového hlediska trpí Blok D klasickým problémem - hra vypráví příběhy postav, z nichž část vede ze hry ven a vede k pohernímu vyprávění „já kdybych …, tak bych ...“. To mi vždycky přijde škoda, protože svádí k tlumení konfliktů a nedořešování linek přímo během larpu. Přesto solidně zpracované téma, které je na dlouhý zimní večer to pravé.
6/10
Skoro Rassvet
Jsem organizoval, tak nehodnotím.
Všechny prezidentovy zombie
Jde o přejatou hru, která je volně ke stažení na internetech ready-to-play. Je to parodická hra o jednání prezidentova poradního sboru, na které se hrnou problémy se zombiemi. Vy jako poradce ale chcete svoje prachy a taky jít dneska na večírek! Hra je tažená množstvím telefonických vstupů, které ji posouvají vpřed – přesto je to vtipná konverzačka, kde využijete všechny možné hlášky z filmů a stereotypní představy o hloupých američanech. Přestože to není moc dobrá hra, pořád poskytne spoustu zábavy na skoro celý večer, který byste jinak strávili u bangu nebo u piva (a to ostatně můžete pít během larpu).
4/10
Letos jsem přišel na několik důležitých věcí.
- Že komorní larp v takovém tom larpvíkendovém formátu už opravdu asi není kam posouvat a jen těžko v něm najdu něco závratně nového. Na druhou stranu jít si zahrát komorní larp je lepší než jít do kina nebo do hospody. A zároveň sám nechci organizovat ty velké outdoorové hry, protože je to milion práce navíc s logistikou a organizací věcí a zbývá mnohem menší prostor na hru samotnou.
- Dlouho jsem si myslel, že existuje pomyslný ideál larpu, ke kterému se dá směřovat. Že existuje nějaká podoba, o které si všichni řeknou – jo, to je TEN larp. Není to tak. Byl jsem na několika hrách, které byly podle „objektivních“ měřítek špatné a byli lidé, kteří odjížděli nadšení. Takže směřovat k nějakému ideálu je opravdu jenom fatamorgána. A ta je lepší si larpy vybírat a dělat hry tak, jak byste si je chtěli zahrát sami.
- Čím dál tím víc mi přijde, že začínáme mít několikarychlostní komunitu. Že vazba mezi různými skupinami autorů je skoro nulová, a že larpy, které mi přijdou dobré, jsou pro jiné „snobské“. A ani přes velkou snahu se mi nepodařilo navázat kontakt s těmi „dalšími“. A že ke „stavění mostů“ musí spolupracovat oba břehy.
- Na druhou stranu je potřeba nějaké globálnější spolupráci spíš malá. Nemáme moc společných témat, ve kterých bychom potřebovali nějakou širší spolupráci. Jasně, jsou tu projekty, které se dají dělat napříč různými skupinami, ale jsou to jednotlivé dílčí věci.
- Když mě hra nebaví, začínám ve spolupráci s ostatními vnášet do akce prvky, které do ní často nepatří a ostatní hráče nebaví. To je mi pak zpětně líto, ale nevím, co s tím moc dělat (tedy kromě odstranění očividných debiláží – že předtím, než začnu hlasitou pitku ujistím se, že už nikdo nehraje). |