|
Pirosh: to jsem stejně měla v plánu :)
Ale jsem v hodnocení larpů příšerná... neumím být kritická a objektivní. spíš můžu říct, jak to bavilo mne, jak to na mne působilo... ale proč..? to nevím
Pražský Larpvíkend: Objevila jsem, že mi fakt vyhovuje hrát pět komorních larpů za sebou. Dokážu "přešaltovat" a naprosto mne to psychicky vyždíme, což mi hrozně vyhovuje!
Star: sex, chlast, romantika... Měla jsem fajn roli francouzské režisérky, ale nějak jsme se všichni chovali hrozně drženlivě, takže jsem tam ani nikoho nepolíbila (i když chyběly asi dvě vteřiny). Nejsilnější zážitek z tohohle larpu je před jeho začátkem, kdy se KOmpas soukal do punčocháčů a strašně mu to nešlo... když se naskytla příležitost hrát znovu, tak jsem to ignorovala 3/10
Cena za život: poiker na divokém západě, drsná dívka mezi muži, trochu intrik, trochu mrkání, výsledek relativně fajn. Ale obávám se, že tíživá atmosféra mohla být mnohem tíživější a že Terouk nevypadá na oběť, kterou je třeba zachránit.... 4/10
Bunkr: moje postava byla vysloveně psycho. Při čtení materiálů mi spadla čelist a strašně jsem se srovnávala s tím, jaká budu mrcha. A moc mi to nešlo. Lehce postapo situace, docela holé prostředí "bunkru" a zvuky s rostoucí intenzitou tomu docela přidávaly... Dobře napsaná postava celou dobu vytvářela konflikt mezi hodnou Klair a tou neuvěřitelnou sobeckou sviní, kterou jsem hrála. 6/10
Derniéra: hrála jsem herečku, co hrála roli. A herečka měla těžký život... Docela náročné zvlášť vzhledem k tomu, že jsme hráli ve skutečném divadle - s osvětlením a se zvuky z "hlediště".... Co se mi líbilo byla improvizace, kdy jsem musela hrát Helenu a Helena ještě improvizovala roli v divadle. Bylo to dost psycho, ale přežila jsem. I když dost vyždímaná 6/10
Poslední pokoj - trochu duchařská historka podpořená hudbou... pro mne velmi silný zážitek (pátý z pěti komorních larpů během jednoho víkendu, takže už jsem si nemusela šetřit energii a dala jsem do toho všechno). Hrála jsem velmi energickou roli, která byla asi od půlky hry centrem všeho dění, ke které se obrací zbytek osazenstva... roli jsem pojala podle svého, v půlce se to totiž dost změnilo a od té doby to byl velmi hlasitý kolotoč. Prý Sombře a Ambeřanovi běhal mráz po zádech z mého podání. Jako kompliment mne to moc potěšilo. Hra pro mne rozhodně stála za to díky stísněné atmosféře 8/10
Letní bezkrálí - nezaprší a nezaprší ... Konečně jsem měla na bezkrálí roli, která mi sedla. Znamenalo to docela hraní s Haraldem a elfy, což mne velmi těšilo. Nezapomenutelný je pro mne noční zážitek z lesa, kdy jsem si během hodiny neuvědomila, že celou dobu pršelo. A intenzivně jsem vnímala vůni borůvek :) Co se dělo ve hře samotné moc netuším, zabývala jsem se hlavně svými osobními questy. a jsem za to ráda... nějak mám dojem, že těžko kdy změním běh celé hry, ale tady se mi povedlo dostat se na dřeň tomu, co jsem chtěla. Hra samotná 7/10, noční rituál 10/10
Tangrob - není to larp, ale snad to nevadí. Druhé dobrodružství Tangrobu jsem si vážně užila, ačkoliv jsem evidentně byla jediná postava s morálkou. a jediná ženská mezi 6 muži... tohle privilegium mám docela ráda... jinak - klasické dračí doupě, putování... pro mne zajímavé hlavně z pohledu - juchů, první tangrob. 7/10
Brněnský Larpvíkend - od začátku jsem věděla, že chci hrát všechny běhy... pro podrobnější informace si přečtěte můj článek http://www.larp.cz/clanek/1653/larpvikend-7
Pryč od minulosti - 7/10 oh la la, jde do tuhého... nacisti, francouzi v Maroku, snaha odjet do ameriky, letadlo letí za dvě hodiny a bar, kde jsme, obklíčila policie, aby našla ukradené dokumenty, letenky a diplomatické pasy. Bylo to fajn.... ale teda - navodit atmosféru filmu noir je těžší, enž se zdá. o hodně těžší!
Odznak 8/10 - užila jsem si to. Moc... jen mi nesedla postava, ve které vzetek doutná, jsem spíš vybuchovací. MOc jsem ocenila, že hráči hráli, jaká jsem kočka, a zvali mne pořád na rande :D
1789 4/10 - hra asi dobrá, ale já jsem si jí neužila. Silentbob, kterého jsem měla nenávidět, mne naprosto ignoroval, takže to ztrácelo kouzlo.. navíc nevěděl, že já jeho nenávidím
MASH 5/10 - no jako dobrý, až na to, že mne partner naprosto zazdil. Moje postava se měla celou dobu utápět v přemýšlení o vztahu, měla tím trpět, rovnat si to - a on mne ignoroval... dost nepříjemný šok. Co bylo imho docela na škodu bylo, že postavy jsou vázané většinou jen na jednu další postavu... není to provázané celé.
El Dia di Santiago 100/10!! ta hra mne dostala a prožívám jí i teď, víc než 3 týdny po skončení. Neuvěřitelně na mne zapůsobilo světlo, divadelní prostředí, praktikábly a hudba... a samozřejmě hráči.. Conlai a Lischai jako nejbližší postavy, se kterými jsem jednala, to bylo naprosto neuvěřitelně silné.. zvlášť když oba hráli, jak mne milují. a hráli to kontaktně. musím říct, že tahle hra mne dostala naprosto. jsem člověk, který, když se zamiluje, miluje hodně. A to je taky Elena, postava, kterou jsem hrála. Měla jsem s ní hodně společného. Byla jsem ochotná a schopná obětovat pro lásku strašně moc. A ta role mi opravdu velmi seděla. Původně říkali, že se to nehraje kontaktně, ale Lischai i Conlai začali objímat, majetnicky mi dávat ruku kolem ramen, takže jsem se s nimi ve finále vodila za ruku, objímala, tulila, dávala i dostávala pusy, brečela jsem, když jednoho odváděli a druhého zranili.... dokonce jsem řekla "miluji tě", když jsem se koukala do očí. A to se mi stalo v LARPu opravdu prvně, že jsem se nechala takhle unést. Jsem schopná se na požádání rozplakat. A nemůžu slyšet A vaca de fogo, protože mi běhá mráz po zádech. Pro mne nejsilnější larpový zážitek ever.
Jestli jsem byla ještě na nějakém larpu, tak si ho nevybavuji a tedy si zaslouží 0/10 |