 |
VS. Bůh (Komorní Třebíč) – 4/10. Diskusní komorní LARP, kde si postavy hráč skládá jako skládačku, podle toho, co se mu chce hrát (takže vybírá ze sad: charakter, povolání, úchylka, minulost…) . Musím říct, že pro mě je to jasná Cimrmanovská – tudy ne přátelé. Potenciál komorního larpu v množství zápletek a gradaci atmosféry byl tímhle úplně mrtvý. Ale na druhou stranu to bylo takové milé povídání o tom, za co může Bůh.
Zlouni (Komorní Třebíč) – 2/10. Hrát komixového superpadoucha mi vydržel asi půl hodiny. Další půl hodiny mě bavily různé vymoženosti v místnosti a nahodilé luštění hlavolamů. Zbytek nuda, o to kontrastnější, že ze setrvačnosti člověk setrvával v přehnaných pózách komikových postaviček. Do toho někteří hráči nepochopili, že když jsou supersilní, nemají vás opravdu škrtit, ale jenom to naznačit. Znovu bych si to nezahrál.
Zimní Bezkrálí - 3/10 – já prostě nevím, mě tenhle způsob hry nesedí. Kromě toho, že mi úplně vyhořela hra na tom, že moje postava čekala až za ní někdo přijde a on nikdo nepřišel , mi nepřišly nějak skvělé ani výkony hráčů a příběh, který běžel na pozadí. Ten byl dobrý pro napsání knihy a epické vyprávění o tom, co se dělo v kumbálu, ale ne pro LARP.
Odraz – nebyl to LARP a moc nevím, co se tam přesně dělo. Ale bylo to dobrý:)
Svět po Pádu – 5/10 – hra se zasekla někde mezi párty, co byla loni a LARPem a nakonec to nebylo ani jedno. Z mého pohledu ztroskotala na tom, že „mocní“ se zavřeli na jednom místě a povídali si mezi sebou a rozehrávali hru jen pro sebe. Hráči, kteří chtěli něco hrát neměli moc šanci se zapojit, protože jejich linky byly závislé na „mocných“. Hráčské výkony byly od tragických, které kazily hru po geniální. Hra ale měla atmosféru i bez toho, abych měl jako postava co dělat. Škoda půlnočního exodu hráčů.
Ardávie – 8/10 – hra, na kterou jsem se opravdu těšil, velmi dobře připravená. Potěšilo mě, že jsem si objednal postavu, kterou jsem si chtěl zahrát a tu jsem dostal. Z mého osobního pohledu dobře fungovala komunikace s organizátory, hra měla propracované zápletky a jako bonus jsem měl skvělé spoluhráče. Hra měla velmi atmosférické scény i napínavé zvraty. Byla celkově dobrá a vyrovnaná, ale nemůžu říct, že bych zažil nějaký superokamžik, kvůli který bych si nějak výrazně zapamatoval. Trochu mě taky zklamal přístup organizátorů během hry, který spočíval v pravidlu, že hráči jsou kokoti (to jsem pochytil až když mi zemřela postava).
Země Snů – 5/10 Nějak jsem nevěděl, na jakou hru jedu, neměl jsem moc motivaci (spíš – neuměl jsem se motivovat k tomu, abych něco připravil). A tak nějak to dopadlo – kromě pěkných kostýmů, hospody a pár pěkných scén to byl pro mě byla slabá hra, která trpěla jak některými hráči, tak i designem. Ale byla to první velká hra čistě v režii Mad Fairy, takže věřím, že příští ročník bude lepší.
Sněm – 7/10 Jako párty dobrý. Letos jsem měl pocit, že nebylo dost jídla (respektive bylo špatně rozfázované), příběhu z mé strany ještě méně než obvykle (ale to není tak důležité). Možná chybělo trochu akce. Na druhé straně, místo konání je podle mě naprosto geniální, po zámku se dá toulat jen tak, zahrada je na podzim okouzlující a výstava panenek hrůzostrašná.
El Día de Santiago – 9/10 Tahle hra vlastně není LARP, ale spíš polostrukturované divadlo. Líbi se mi dobré zpracování a musím říct, že jsem si ji velmi užil a myslím, že tyhle hry mají potenciál. Zvlášť proto, že nevisí až tak na tom, jak role pojmou hráči. Myslím, že jsem si vybral jednu z nejsilnějších rolí, takže proto to bylo opravdu skvělé.
Na druhou stranu celkově hodnotím jako zážitek líp ardávii. Ta byla zkrátka mnohokrát větší,
Odznak – radši nehodnotím:) – myslím, že se Kamilovi povedlo napsat nadprůměrný komorní LARP, který zvlášť několikanásobným odladěním chyb má docela dobrou úroveň. Jako organizátora mě baví, že skoro každá hra je jiná. |