 |
Tak já to shrnu za sebe :)
Skoro Rassvět (11/10)
Ach Tamaro, Tamaro, kdykoliv si na Vás vzpomenu, je mi smutno. Za Vás, za sebe.
Můj bezkonkurenčně nejlepší a nejsilnější larp, který mi hodně otevřel oči. Užila jsem si kostýmy, výpravu a hlavně hlubokou roli, se kterou jsem opravdu velmi splynula a to dost možná až nedobře. Rozhodně si nedovedu představit, že by tenhle zážitek něco překonalo.
Dance Macabre (10/10)
Jo. Mám ráda tanec a miluju (od DM) tango. Bylo to intenzivní, bylo to silné, užila jsem si to moc. A okamžik, kdy jsem zavřela oči a můj zemřelý manžel mne odvedl do kaple, kde přede mne poklekl, byl jeden z TOP okamžiků mé larpové kariéry
Memento Mori
Hezká a dost zajímavá komorní hra v čiré tmě, kde se mění charakter postavy během hry. Pro Drirra body za CPčko, protože pan Černý byl opravdu úžasný.
Osvícení Silvertonu
Opět Drir a Zak. Zajímavá hra, kterou jsem si ale pořádně nemohla užít kvůli současné psychické situaci.
L- World
Moje první rudá stop při hře. Když ve hře pronášíte věci, které vás v reálném životě opravdu ničí (takže víte, jak je co nejlépe říct, aby to zapůsobilo), a k tomu se jmenuje vaše postava Klára, je to na houby.
Z LD: Hodně silný larp. A vůbec není o tom, že jsou tam lesbičky. Jde o vztahy. Hra mne zastihla v poměrně silné životní situaci, se kterou jsem si neuměla poradit. A ve hře jsem stála "na opačné straně barikády" než v reálném životě. Říkala jsem věty, které jsem někdy předtím slyšela sama a které mi ublížily. Prvně v životě jsem použila rudou stop.
Hra je dobrá, smysluplná, silná. Ale je potřeba na ní být ve vyrovnaném životě, jinak vás může ještě trochu pokopat. Rozhodně pomáhá urovnat priority.
Zlenice
Točila jsem tam pivo a moc jsem si to užila
De la Bete
LD: bylo to velkolepé, bylo to úžasné, bylo to silné. Mám pocit, že moje role místo obrovského happy endu měla spíš rezignaci a smíření, ale rozhodně dost silné! Celou dobu jsem se bála, co se zase stane. Když mi pomřela prakticky celá rodina (ach, ještě že to Daniel v tomhle běhu přežil a přežila to i Jeannette) a já si to dávala za vinu. Když se toho tolik dělo. když jsem jako hráč věděla, co chci jako postava zjistit a pořád to nešlo ani jednou z cest, kterou jsem to zkoušela. Užila jsem si to. Strašně moc. Byly tam silné momenty, byly tam momenty, za které bych vraždila a pak ty, pro které bych vraždila. Trošku mne mrzí nedohrání románku do konce, ale nedá se nic dělat. Ono to smíření a rezignace je taky hodně silný pocit. Jeannette zjistila, že ti, kteří si myslela, že ví, že jsou, jsou vlastně někdo úplně jiní. Asi se nemůžu moc pustit do popisů, protože bych spoilovala, což nechci. Moc nicméně děkuju za spoluhru především manželovi, který mne část hry trošku zazdíval a já jsem šla řešit, jestli je to správně nebo ne. A tu část hry, kdyby byl u mne, byl naopak tak neskutečně úžasný, že se mne pak lidi ptali, jeslti spolu vážně chodíme nebo ne, když jsme byli tak důvěrní. (vodění za ruku a objímání kolem ramen). Hrozně oceňuji i tatínka Fernanda Noyer (Petrie, díky :), Správce Charlese Marteau a strýčka Ambla, se kterými jsem se potkávala hodně. Jo, a taky náš dívčí vesnický spolek.
V jednu chvíli jsem měla pocit, že jsem na mrtvém bodě, tak jsem to řekla orgům (myslím si tohle, dělala jsem tohle a furt nic) a prakticky okamžitě se začlo něco dít.
Děkuju spoluhráčům za ochotu pustit mi do hry informaci, i když z toho pak byly samozřejmě problémy, ale dobře že tak :)
PS: muži v uniformách je pak kapitola sama pro sebe
PPS: ještě k tomu asi něco doplním, až si to trochu utřídím a bude to mít hlavu a patu. Ty zážitky ze hry byly totiž hodně silné a vážně nechci spoilovat. Nicméně Jeannette na papíře vypadá, že tam toho moc nemá, jenže pak se to začne kolem ní točit a ona se z té spirály, která je čím dál tím temnější, vlastně nemůže nijak moc dostat.
Hell on Wheels
LD:
Výborná výprava, technické zázemí, péče o hráče, skvělé kostýmy, skvělí spoluhráči.
Nějak nevím, co víc psát, protože už se to psalo všechno níž.
Výborná péče o hráče, dobré ubytování, neskutečná atmosféra a prostředí (* navíc za získání toho bahna a zimy, bez čehož by ta hra nebyla zdaleka tak autentická)
Moje postava vypadala ze začátku dost beznadějně a docela jsem se chvílema bála, že nebudu mít co dělat, což se ale naštěstí vůbec nepotvrdilo. Souhrou mnoha okolností jsem nakonec "vyhrála larp".
Knížečky se scénářem mi přišly jako docela prima myšlenka, jenže jsem většinou byla minimálně o jeden krok napřed.
Ve hře jsem měla několik velice silných momentů (noční povídání, "náběh na zásnuby" na houpačce, zpívání v baru, sebevražda, "zvedni to, negře, snad nečekáš, že na tu negerskou špínu budu sahat já".
Což mne přivádí k dalšímu aspektu hry. Bylo neskutečně zajímavé a silné někoho fakt přehlížet a být tak hnusně zlá. Kdybych aspoň byla zlá, tak bych uznávala existenci. Já jsem prostě přehlížela. A dělali to tak skoro všichni!
Opravdu silný zážitek a opravdu jsem se bavila! |