|
Vykání, tykání, člověk to stejně ve většině případů uzpůsobí věkovému rozdílu. Pokud nekomunikuji výslovně se starším člověkem (odhadem :-)), přivítám a preferuji tykání. Je mi přirozenější. A na jazykovce bych to neřešil. Tedy, nejedná-li se o způsob šikany, demotivování či nějaké snahy o vyčlenění. Což si nemyslím, že by byla běžná situace.
Na druhou stranu, člověk se třeba podepíše na petici, údaje se dostanou do společnosti Greenpeace a pak vám začnou chodit e-maily stylem:
"Tomáši, co si myslíte o...." / "Dobrý den, Tomáši, přidejte se...."
Přejdete to, ignorujete. Jenomže pak vám zavolají. Slečna/paní na druhém sluchátku hned spustí: "Dobrý den, Tomáši, v prvé řadě bych Vás chtěla upozornit, že je hovor nahrávaný..."
Tohle mi přišlo už zvláštní. Po jejím naučeném monologu jsem byl představený zástupkyni ekologické organizace atd. atd. bla bla blá.
V životě mně vykali a zároveň oslovovali křestním jménem jen profesoři a bylo to v pohodě. Přirozené. Cítil jsem se ve studijním prostředí, bez pocitu ohrožení. Já jim vykal, oni mi vykali a oslovovali mě navíc křestním jménem. Pohoda.
Jenomže úplně cizí člověk. Nikdy jsme se nesetkali... Ani nevím, jak vypadá. :-) |