 |
Vypněte mozek. Pro větší efekt čtěte nahlas a máchejte kolem sebe rukama. Vůbec jsem to po sobě nečetl, páč nemám odvahu… Psáno ve stylu „Italského cestovatele“ (viz Alianční)…asi zase někdy napíšu kousek toho.
Vo jedný partě megahrdinů a zakletým prckovi
*No obří mrkve a pochodující šatníky included*
Čtěte pod dozorem osoby starší 30 let, ale také mladší jak 50, pokud možno po půlnoci. Pokud se zde vyskytne něco, čemu nejste ochotni uvěřit, šokuje vás to, či znechutí, tak věřte, že to není chyba autora, který trpí stálou nepříčetností. Všechno jste si vymysleli a já za to nemůžu.
Bylo nebylo, za devatero horama, patero lesama a vono vlastně to asi bylo vůbec ňáko dalečejc, žilo nebylo jedno království. Teda, abych to uvedl na pravou míru, ono to království jako nežilo vosobně, že jo, to by přece nešlo, no ne? Pravda, znal jsem jeden dům, co si pochodoval sem a tam ulicemi, ale to bych zas odbočoval někam na polňačku, že?
No abych se taky někam dostal a pořád tady neblekotal kraviny, tak v tomhle království žil (teď už dovopravdy) král Bilbisko XVIII. Čímž pádem můžeme hádat, že byl významnej asi jako patník u cesty. Jo, myslím přesně tuhle silnici, co jí před pěti lety zrušili.
Jo, Bilbisko kdovíkolikátý. Tak tenhle král (když přidáte –ík, je z toho zvíře, to čumíte, co?) měl docela probléma. Totiž to, že zlý VLK, jenž měl aspoň osmnáct hlav, (no uznejte, nemůžu tady na plnou tlamu vyklopit, že to je cenzura a on měl ve skutečnosti osmnácticentimetrovýho víte coho…) unesl jedné temné noci (kec, bylo to v pravý poledne, ale noční doba přidává dramatičnost a určuje, jak měli na hradě mizerný stráže) královu osobní služku, nějakého skřítka jménem Narwen, co mu každej den přesně v 16:37 podala budík. (proč, to nikdo neví)
Još…tudíž zápletka je za náma, jděte na cigárko, hnedka budu pokračovat.
Pohněte, pokračuju.
Tak jo. Král teda na VLKa poslal mnoho rytířů a dalších pitomců, ale většinu jich cestou zlikvidoval Gadr. (bohužel jediné občerstvení cestou byl Pajzl, kde nejprve rytíře otrávili jídlem jakéhosi šéfkuchaře Sikara a jeho kuchtíka Ozzra a pak ho použili jako konzervu. I s brněním.)
JAKÁKOLIV NÁHODNOST S REÁLIEMI Z TAVKY JE ČISTĚ PODOBNÁ!
(mezi oběti mimo jiné patřil baron Jeremoušek, vévoda z Taurendilova a čaroděj zvaný Merlin – plagiátor jeden – nikomu nechyběli)
No ale nezdržujme se. Bilbisko se tudíž rozhodl použít svojí nejtěžší zbraň. (ne, nemyslím prsten neviditelnosti o velikosti, že se v něm mohla zneviditelnit celá armáda, který byl ale totálně k prdu, páč ho postavili v utajení v jednom údolí a pak zjistili, že s ním prostě odtamtud nehnou)
Svoje nezničitelné lidi. Speciální jednotku.
Ne, teď nemyslíme sebevražedné jódlující husy na lyžích, které loni zdecimovaly polovinu Mellounianské armády nesmrtelných.
Myslíme jeho DRUHOU spešl jednotku.
Ale ne, fakt to není ani ten drak, co má zaražený větry a uklízečka s dlouhým, indulonou namazaným koštětem.
Myslíme JE!
JE, neboli ONI!
Ano, přesně! Speciélní jednotku, složenou z největších vyvrhelů, jaké kdy Tavkánie poznala!
Deidre…smrtící panda, nosící cylindr plný výbušných dalekonosných králíků.
Quadrix…nekromant ovládající mocné síly zplesnivělého jogurtu a nemrtvých vos.
Legáček…elf, jenž umí z luku vystřelit i kravskou močku.
Petd…malý kocour v botách (čtyřech), co nikdo neví, co umí, ale král mu říká „šéfe“.
A taky člověka ze všech nejhoršího…Daří! Úřednici, která vždy sedí za svým stolem v kanclu a všechno řídí…a má…KUFŘÍK!...plný…PROPISEK!...a…a to by mohlo stačit.
No, tudíž čtyři akční účastníci týmu se vypravili na cestu, která ubíhala velmi příjemné, potkali spoustu hodných lidiček, co nebyli krokodýli (ne, fakt nekecám, tady byste o krokodoně nezakopli) a vůbec si tu cestu velmi užívali. Sice narazili na Pajzl, ale jediné, co se stalo bylo, že mezi ně začly v jednu chvíli padat svazky hořících chilli nudlí, za velkého rachotu vystřelované z transďuzny.
Jo, taky za chvíli mezi nimi začalo projíždět malé vozítko řízené Ozzrem, na jehož kapotě seděl Sikar a vrhal na ně diskové bifteky.
A abych nezapomněl, tak Gadr na celou partičku poštval stádečko mamutů.
Fakt, ještě mimo ten déšť mluvících sardinek a záplavu klonovaných Marcusů m se nestalo absolutně nic.
Snad kromě toho, že jeden z mamutů byl reinkarnací sekola, ale to vás nezajímá, že? Takovej mamut je nýmand, i kdyby to byla Belatrix!
Tudíž, když tohle všechno přežili, zakoupili si u obchodního cestujícího DaVíDečka’kdovíjakýčíslosakra nanuky (horký letní den, ten chlap je měl jen v batohu…no v pohádce je všechno možné, že) a stále více se blížili hoře, kde VLK věznil Narwenku. Chudák malá, v tuhle dobu jí asi VLK určitě svými osmnácti hlavami (jestli stále trváte na tom, že je to pinďour, jděte se ho kurňa zeptat sami!!!) natrhnul totálně všechno, včetně…
Omluvte autora, vstal ze židle a začal poskakovat po místnosti jako idiot. (škorpion v trenkách to není)
…včetně vkladní knížky. Jistojistě a bravurně. (ne, tohle spojení prostě smysl nedává)
To je ale všem putna. Mezitím se totiž z hlubin leda (mohl to být les, ale prostě jsou to hlubiny leda, rozumíte? Víte sakra, kolik času bych ztratil tím, než bych se na to místo s překlepem vrátil a opravil ho? Víte? Sakra víte? Nežli bych opravil ten překlep, tak jsem za tím mohl napsat spoustu kvalitního textu, což jsem ale neudělal, páč vám tady vysvětluju nějaký čípoviny!) vyřítil (už zase píšu! Aby měla dušička klid!) Felix na obrněném traktoru, sláma mu čouhala z držky a za jeho traktorem jela kavalerie toomzů a Nimitzů (někdo si tady dneska prostě hrál s klonovací mašinkou) na ovečkách a parních lodičkách s kolečky. (no admirál přece nepojede na vovci, no ne?)
Naše parta neváhala. Quadrix vytáhl své Magnum (nikoliv pistoli z pouzdra, ale nanuk z huby) a poslal ho na šíleného traktoristu. Bohužel si nevšiml, že má traktor skla chránící řidiče, takže nanuk se jen rozplácl a udělal nehezkou skvrnu.
ALE! Události nabraly nečekaný směr. Felix za křiku: „Kvadriksi, ty zrůdo vyzáblá!“ sjel s traktorem do propasti, páč viděl přes ten flek velký kulový. Po nocích pak jeho zombie strašila všechny faráře v okresu.
A co udělali s všemi těmi toomzi a Nimitzi? To nikdo vlastně ani neví, (všichni si byli odskočit mezi smrčky) ale od té doby následovali Petda (ten mezi smrčky nebyl) a říkali mu „šéfe“.
Cestou se šlo veselou, ale čím dál chmurnější. Okolí VLKova doupěte bylo totiž celé modré. Modrá barva byla v Tavkánii barvou smutku, ale nikdo netušil proč. Ach, milé děti, jak naší skupince bylo smutno! Otevřeli si žitnou a smutek zahnali. Teda vyjma Petda, jemu špunt od flašky začal říkat „šéfe“ a tak spolu strávili odpoledne učenými rozmluvami o nesmrtelnosti verlit.
Ale co, nesmíme marnit čas! Dobývání VLKova doupěte musí začít.
VlKovo doupě mimo jiné vypadalo jako veliký, hnusný hrad…nic víc, nic míň.
Byly postaveny dva obří katapulty. Do jednoho zalezl Quadrix s vosím hnízdem a ovčí hordou toomzů. Do druhého Deidre s oparníkovanými Nimitzi. Legáček zůstal pod hradem, aby zajistil střeleckou podporu a Petd seděl a koukal na to, všeobecně považován za šéfa. Dupal si pěkně všemi čtyřmi botkami, dupy-dup, dupy-dup.
Nastala chvíle útoku! Lana byla přeseknuta, armády vyletěly do vzduchu. V tu dobu však už na hradby VLKova sídla dopadlo několik desítek všemožných nemožných předmětů, vystřelovaných Legáčkem.
Autor opět běhá a skáče po pokoji. Teď i hihňá
Armády dopadly. Toomzové a Nimitzové bojovali udatně, Deidre a Quadrix bojovali jako dvě smečky lvů. Nad bojištěm poletovaly sekery, magie, oheň, led, toomzové, parníky plné Nimitzů, králíci, vosy, kelímky jogurtu, nadávky (ty nejvíc) a spousta materiálu, posílaného Legáčkem. Armáda našich hrdinů bojovala statečně, ale VLKovi pohůnci je nemilosrdně pobíjeli. Nakonec zůstal jen Quadrix s Deidre, oba zatlačení v koutě. Ze svého doupěte vyšel sám VLK a začal si připravovat hlavy. (všech 18…tedy, ony postupně narůstají, začíná se šesti)
„Nedá se nic dělat, Legáčku, musím jim na pomoc!“ zvolal hrdě Petd a zadupal svýma čtyřma botama, „Vystřel mě tam!“
Legáček vzal Petda. Natáhl tětivu a statečného kocoura vystřelil na hrad.
Nikdo neví, co se pak dělo.
Ale od té doby VLK říká Petdovi „šéfe“.
A Narwen? Ta je prý velmi spokojená s VLKovými osmnácti hlavami…
A zakletý prcek? To je ve skutečnosti VLKovo osmnáctihlaví! Je zakleté v to, že musí mít osmnáct hlav.
Tím ale pohádka nekončí! Všimněte si, že tu nejsou magická čísla 3 a 7. A proč? Protože je to skryto a v té skryté části je celý smysl pohádky! Magické číslo 3 se vyskytuje v Pajzlu – Gadr, Sikar a Ozzro…tudíž si pohádku přečtěte znovu, ale pod jménem…
O Gadrovi plašiči, Sikarovi dělostřelci a Ozzrovi řidiči, všech v pozadí
přečteno? Já vás varoval… |
