 |
Já tedy za umění vždy považoval cokoli, co vzbuzuje emoce. Často to pak může být nechtěně.
Básník napíše dokonalý verš, protože mu vycházela metrika a nijak neřešil obsah, ale lidi to vezme za srdce. Že on sám tím nic nemyslel? Není podstatné.
Někdo načmárá veverku a lidé v tom hledají víc? Pokud to tam najdou, záměr autora nehraje žádnou roli. Pokud chtěl nakreslit veverku, který je jen veverka, mel ji takovou nakreslit. Aby bylo na první pohled zřejmé, že v tom nic víc není.
Umění může (a občas i je) být dílo náhody. Ostatně, o tom je kochání se krajinou. Náhodným výjevem, který tak příroda nezamýšlela, ale člověka naplní emocemi.
Když pominu autorský zákon a ego, které tvrdí něco jiného, autor dokončením díla, ať je jakékoliv, ztrácí právo ho vlastnit nebo interpretovat. On už svoji práci udělal a dál v tom díle už nemá místo. Dál už je to na publiku. |