 |
Opět... cílová skupina. Když budu cílit na ženy (a to je poslední roky drtivá většina reklam, protože se ukázalo, že ženy výrazně víc určují, co se v domácnosti koupí), tak vynechám dvojsmyslné vtipy, nahotu a technické parametry. Spíš se budu soustředit na barvu, detaily a pocit. Navíc, je rozdíl i ve vzdělání cílové skupiny a u některých výrobků se prostě nevyplatí jemná hra s humorem a sofistikované podprahové sdělení.
A navíc, a to je geniální, jakkoliv to u nezákaznické skupiny konzumentů reklamy vyvolá odpor, zároveň to zvedá povědomí o značce. A zcela upřímně, solvinu jsem nepotřeboval roky, ale po to, co tu proběhlo jsem si uvědomil, že bych pro ní užití občas měl a nejspíš si ji i koupím domů, pokud si v obchodě vzpomenu.
Podobně u těch palubek. Raklama u podobných materiálů necílí primárně na koncového zákazníka, ale na řemeslníka, který je klientovi nejspíš doporučí/vnutí. A pokud si zapamatuje, že tuhle značku zná (i když neví proč), tak to funguje.
A i u toho zákazníka, jakmile dojde v katalogu k názvu, který se zdá povědomý, v 99 % případů si nevybaví, kde už ho viděl, ani případné negativní konotace.
Reklama funguje. Když budete shánět konkrétní nábytek, tak i když vás XXX Lutz štvalo, stejně si projedete jejich katalog, protože je už máte zafixované jako prodejce nábytku, podobně jako IKEA (ta na svém image opravdu intenzivně pracuje).
Schválně... dokážete bez hledání a dlouhého vzpomínání vypálit další dva prodejce nábytku? |