 |
Z mýho pohledu se Sraz sestával z několika malých Srazíků.
Ve čtvrtek panovala výborná atmosféra, od té doby co vystoupila naše Brněnská banda z vlaku a dotkla se Země zaslíbené, vrhli jsme se ke kolejnicím a líbali prašnou zemi…
A pak taky delegaci, co nás vedla do Fary Zaslíbené.
Houpačky na svém místě, lednička na svém místě, klavír na svém místě, Cigi na svém místě u kytary.
Rivan má rozbitýho kocoura, pořád nevrní. Zkoušíme, zda-li není na natahovací klíček; není, ale vypadá jako by měl dva ocásky!
Zmínila bych událost, která byla z mého pohledu velmi významná – a to vyhlášení soutěže, která proběhla pár měsíců zpátky v Blogu - „O Nejkrásnější sbírku“, kterou vyhrála Narwen se svými magnetky z celého světa. Tímto děkuji Lampářovi, který pracně nasbíral, zajistil, dovezl a vydal první cenu – sbírku papírových kapesníčků. Bohužel jsem je nestihla spočítat, proto dodávám
ilustrační foto z Marcusova alba. Všímejte si spokojeného výrazu šťastné majitelky!
Zpráva z tisku: Od našeho zpravodaje, Kroměříž.
Sedmnáctého dne teplého srpnového večera se počal v srdcích obyvatel Kroměříže vzbuzovat nepokoj. Jejich zraky se stále víc a víc obracely směrem, odkud do jejich srdcí proudila síla, víra, naděje a světlo spásy. Jakoby přitahování neznámou silou a vůni, jejich nohy samy od sebe nesly své majitelé k neomylnému cíli: jedné faře s houpačkami na zahradě a s hodinami v Malé Zpěvárně, které stále ukazovaly za minutu tři čtvrtě na deset.
Má snad církev novou biologickou zbraň?
Zpráva z tisku: Od našeho zpravodaje, Švédsko
Obyvatelé státu Švédského začali propadat malomyslnosti. Tento stav se zaznamenává od 17. srpna léta páně 2007, kdy najednou celá země počala pociťovat malomyslnost a zhrzení a hlavně nechutenství k jídlu. Vědci stále pátrají, co je prohnilého ve státě Švédském. Byla nasazena karanténa a není doporučené vycházet.
Švédsku byla poskytnuta humanitní pomoc a sházeno několik tun balíčků s potravinami; obyvatelé však potraviny okázale ignorují.
O další situaci budeme průběžně informovat…
…a zase jsou to jen a pouze taverníci, kteří rozluští toto tajemství švédského neštěstí a kroměřížské víry. V pátek večer se totiž konal monstrózní taverní piknik s proslavenými Kroměřížskými Stoly, což je upgrade dnes již zastaralých a nedostačujících švédských stolů.
Na své si přišel každý, od štamgastů v Pajzlu (sikare, ty zvíře!) a Bar-baru až po masožravce a buchtožravce. A žravce všeobecně.
V sobotu ráno jsme celé dopoledne snídali, až snídaně volně přešla v oběd…
Rivanům kocou pořád nevrní. Zkoušíme jestli není na baterky.
Několik taverníků se nevzdalo naděje a vyletěli shazovat další humanitní pomoc Švédsku. My ostatní jsme zůstali nohama pevně na zemi; Anya, Narwen, já, Orki a Louda jsme zůstali pak nohama pevně v hospodě, kde Narwen prožila osudové setkání s mužem svých snů. (Odkaz na Adhilovo autorské čtení, které vypráví, že sen nemusí být vždy jen dobrý!) Zde se zrodila legendární hláška opilého smrdutého staříka s plnovousem, kterou Louda později aktivně zaznamenal na Tabuli Cti A Hlášek. Dobývání žen dostalo nový rozměr a dimenzi!
Rivanů kocour už vrní. Stačilo ho nakrmit a sundat z vodítka. Možná byl přiškrcen?
Kroměřížský sraz vůbec dodal našim životům zcela novou inspiraci. Vyvinuly se zde zcela nové sekty – například Adhilovců, Gadristů, Kibiců Při Volejbale. Taky jsme možná pár sektů vypili. Zaznamenala jsem zcela specifickou skupinu Pruhovaných Triček; namátkově já, Orki, Louda, Cemi, činkapi…na koho jsem zapomněla?
Takže kromě ankety na tabuli (Slipař vs.trenkař/ Ponožky v sandálech vs.sandály v ponožkách/ kuře vs.ženevýýýýý) vyvstala důležitá filosofická otázka, kdo má černé triko s bílými pruhy a kdo bilé triko s černými?
Orki se zcela oddal rozjímání nad smyslem pruhů – protože jsem při volejbale často stála přes síť naproti němu (a smrti taky), mohla jsem sledovat jeho vyrovnaný výraz a občasné sofistikované plácnutí do míče.
S heslem na rtech šou mí jour best jsme pařili pinec. To okno na faře bylo stejně hrozně ošklivé. Myslím, že izolepa mu jen prospěla.
Rivanův kocour pořád vrní. Začínáme z něj být lehce nervosní.
V neděli ráno se několik notorických nespavců sešlo v kuchyňce. Pár zoufalců si aplikovali nitrožilně kofein a Lampář nás odvedl do rozkvetlé zahrady. Nejdřív to vypadalo že budeme obyčejné Podržtašky při fotografické mánii Bilba a výše zmíněného mistra Lampáře, nicméně časem jsme byli povýšené na dryády a deidryády.
Vrcholem bylo zkrocení draka v kašně u kolonády. Bojový pokřik přilákal pana hlídače parku – asi si myslel, že naše vítězství nad hydrou řádně zapijeme. Jaké však bylo jeho zklamání, když na místě našel místo bujarých oslav a pitek bandu taverníků a poddanské povstání,co právě shazovali panovnici přes hradby a činili tak první kroměřížskou Defenekašnaci!
Lampář použil svůj autoritativní Hlas a za uši nás vytahal z kašny, ber kde ber, panovník či plebs.
Kocour vrněl celou cestu až do Brna. A jestli neumřel, tak tam vrní dodnes.
Toliko k malým epizodkám, které by zanechaly stopy i v korundu. Ještě že taverníci mohou vyrývat příběhy diamanty. |