 |
Lakomství, marnivost, závist a tak dál, jsou bytostné projevy šílenství; neboť je právě nejobecnějším projevem šílenství, že jedinec má absolutní poměr k něčemu relativnímu. Z estetického hlediska bude taková situace chápána komicky, neboť komično koření v nějakém rozporu. Je to šílenství a zároveň z estetického hlediska komické, že bytost, která je založena věčně, užívá vší své síly na to, aby se přidržovala pomíjivého a visí na tom, co je nepevné; je šílenství, že tato bytost věří, že získala vše, když nezískala vůbec nic - a je tudíž podváděna; anebo když myslí, že vše ztratila, zatímco ztratila toto nic - a přestane být podváděna. Neboť pomíjivé je ničím, když pomine, a přirozeností pomíjivého je pomíjet rychle jako okamžik smyslné slasti, nejzazší odstup od věčnosti, okamžik v čase naplněný prázdnotou.
- Tentýž (Søren Kierkegaard, Buď - anebo) |