|
Soičiro Honda byl výbornej chlapík.
V 15 letech nastoupil do učení do opravny aut (garáže), pak pracoval v Toyotě. Ale měl vlastní nápady, osamostatnil se a snažil se vyrábět lepší pístní kroužky, než kdo v Japonsku dělal. Přitom studoval techniku. Když mu firmu rozbombardovali Amíci, chodil aspoň po Japonsku a shromažďoval odhozené přídavné nádrže z amerických letadel. Když válka skončila, panoval nedostatek veškerého zboží a materiálu, jen Soičiro měl několik skladů plných kovů.
Znovu zkoušel vyrábět, co se dalo, v roce 1948 založil Honda Motor Co. a dal se na výrobu malých motocyklů (jakoby babet). S nimi udělal v Japonsku pořádný byznys, ale hned si kladl vysoké cíle. Se svými závodními speciály dobýval motoristické soutěže a brzy prodával auta do celého světa.
Nikdy nezpychl, nikdy nebyl "na prachy". I na sklonku života se věnoval své lásce - motorům a závodění.
Člověk, který několikrát zkrachoval, ale nikdy se nevzdal a stále pokoušel nové a nové výzvy zemřel v roce 1991 ve věku 85 let.
A právě v tom roce byla vyrobena Honda Civic 1.3 55kW, která mi teď věrně slouží. Jedná se o poslední model Honda, který měl motor s s karburátorem a mechanickým rozdělovačem (tedy žádná řídící jednotka, žádné vstřikování).
Ač je to už staré orezlé autíčko, dobře se s ním předjíždí, je to prostě rychlík a každá jízda je zážitkem.
Zejména obrovský kontrast vůči Favoritu, s nímž má mnoho společného (stejný obsah motoru, stejnou hmotnost, stejný rok výroby) a přesto nad ním vyhrává na plné čáře. Je pravda že Hondička určitě nestála stejně peněz.
Montík, jak autu říká moje přítelkyně, už to má za pár. Je to auto na doježdění, na šroťáku už si na něj autosmrtka brousí kosu.
Starej Soičiro odešel a s ním jednou odejdou i ti, co ho pamatují! čest jeho památce!
http://en.wikipedia.org/wiki/Soichiro_Honda
(text, viz výše, psán zpaměti, za nepřesnosti neručím) |