 |
Silmarien: to byla pozoruhodná žena, hodně zkusila a přitom pořád byla oporou svému manželovi a lidu.
Na Pedrovi mě fascinovalo, co všechno se pro svoji zemi snažil udělat(v podstatě se obětoval), a přitom ho stejně sesadili. Na druhou stranu byl i dost šílenec, jako jediný latinoamerický vůdce státu všade chodil bez ochranky, každého vyslechl, se všema se snažil vyjít, všechny smířit a přitom bojovat proti korupci.
Zakládal školy, železnice, vodovody, telefonní kabely. Snažil se povznést povznést chudou agrární zemi materiállně i na duchu a udělat z ní průmyslovou velmoc. Přestože byl trpělivý, žralo ho, že to jde tak pomalu a to do mnoha projektů investoval i většinu svého kapitálu. Neustále si rozšiřoval obzory a vzdělání a totéž se snažil umožnit i svým Brazilcům. Hovořil více než šesti jazyky, zval do země vědce i umělce, sám překládal teba Victora Huga nebo Pohádky tisíce a jedné noci - vše z originálu.
Se strašlivými ztrátami porazil Jihoamerického "Napoleona" paraguayského Francisca Lopéze. Následně si proti sobě poštval většinu veřejnosti, když peníze, které lid sezbíral na monumentální vítězný pomník použil na založení další školy.
Trápila ho otázka otroctví, ale věděl, že jeho agrární země není schopná unést pohromu, která by následovala po okamžitém zrušení. (Byl si vědom toho, co se dělo před necelými šesti lety ve spojených státech, kdy i po válce docházelo k mnoha bouřím zejména ve městech, kde se marně snažili najít práci propuštění černši.)Snažil se proto o postupné zrušení. Bohužel si tím kolem sebe všechny popudil. Liberálům ve městech to přišlo strašně pomalé, konzervativcům nepraktické a republikáni sice nenavrhovali řešení, ale potřebovali záminku, aby se mohli dostat k moci... |