 |
Jesus Christ Superstar v Karlíně.
Obsazení: Kamil Střihavka, Noid Bárta, Dasha
Původní představení z Výstaviště jsem neviděla, přesně znám ho jen z amatérských záznamů, takže nemohu tak docela srovnávat. Naopak srovnání se samozřejmě nabízí s oběmi filmovými verzemi (přičemž jsem fanoušek především té novější :-)
Jednoznačné plusy karlínské inscenace jsou pro mě ve vynalézavě pojatém jevišti a v davových scénách. Komparz je živý a živoucí, profesionální (až překvapivě, vzhledem k věku vystupujících, kteří by stejně dobře mohli tančit High School Musical :-) a zvlášť prolog má opravdu nápad a šmrnc. Proměny scény jsou také velmi dobré, obešla bych se bez trochu příliš teatrálně doslovných efektů Jidášovy sebevraždy a nanebevstoupení Krista, ale budiž, když už tam ta táhla mají, tak ať je tedy využijí. Líbilo se mi občasné využití celé hloubky scény, ale na druhou stranu mám pocit, že v některých případech to muselo znamenat, že z bočních okrajů balkónu a možná i krajů přízemí část představení neměli šanci vidět, protože za roh prostě nedohlédnou.
Za hlavní slabinu nebo řekněme nevyužitou šanci považuji režii. Opravdu zásadně mi vadila takřka úplná absence interakce mezi Ježíšem a Jidášem, na které podle mě celá hra stojí. V podstatě kromě jedné scény (poslední večeře) zpívají vedle sebe, nad sebou, pod sebou – jakoby žili každý v jiné realitě. Je pak obtížné uvěřit Jidášovi, že má nějaké morální trauma, když se s Ježíšem prakticky „nesetká“. Když o tom tak uvažují, tak vůbec interakce postav je slabá. Stejně tak v áriích Ježíše a Magdaleny, příp. dalších osob, obvykle stojí vedle sebe a maximem je, že jeden druhému položí hlavu na rameno (Ježíš a Magdalena) nebo ruku kolem ramen (komparz). Chápu, že divadlo není film a tudíž nelze využít významných pohledů, ale tím spíš by mělo být využito prostředků divadelních – tedy gest, postojů, pohybů atd.
Pěvecky mě mile překvapila Dasha, jejíž Magdalena byla pro mě nejlepší ze čtyř, které jsem celkem viděla. Jak zmínila Qeril, konečně ženská, která není unylá a ukníkaná, ale dá se jí věřit, že má za sebou zkušenosti a teď se vědomě rozhodla chovat se jinak. Není vláčená okolnostmi, ale jedná sama za sebe. Střihavka je samozřejmě „hlavní český Ježíš“, i když se do zpěvu skutečně opřel v jediné árii. Taky si za ni vysloužil největší potlesk :-) S Noidem jsem měla trochu problém. Nikoli pěvecký, roli zvládl skvěle, ale herecký. Jasně, muzikálový herec není divadelní herec (i když nároky stoupají), nicméně použití jediného gesta zhruba pětkrát v každé scéně (sekavý pohyb rukou, zdůrazňující zásadní slova písně) mi začal po patnáctém opakování už opravdu připadat směšný. Částečně to padá na hlavu režie, která si opravdu nevěděla rady, co by měl Jidáš na scéně kromě zpěvu vlastně dělat. Výjezdy nahoru a dolů to prostě nevytrhnou. Z ostatních rolí byl skvělý, jak už zmíněno, komparz. Příjemně překvapil Brzobohatého Herodes a naopak mě osobně velmi zklamal Pilát. Co mělo být to nesmělé kníkání? Vše odzpíval sice čistě, ale polohlasem, bez důrazu a bez výrazu. Na školní besídku dobré, na římského místodržícího, zmítaného mezi sympatií a povinností, hodně špatné. Šimon byl přiměřený, Petr neviditelný, ale „zpívá hezky“ a to je tak asi všechno.
Užila jsem si to, líbilo se mi to, ale na světovou ligu to nemá. Trochu příliš bez šťávy. |