 |
Tak kde jste kdo byli o Muzejní noci a co byste dopručili?
Po zkušenostech z loňska, kdy byl Starý palác na Hradě plný i v 11h večer, zatímco kolem 19h bylo prázdno jak v autobusech tak ve Šternberském paláci, jsem nejprve zamířila na Hrad. Přivítaly mě davy lidí a fronta ještě větší než loni. Tak jsem zamířila do Císařské konírny a pak se vydala ke Karlovu mostu. Tam byla fronta rovněž zoufalá, tak jsem zamířila na Staroměstské námestí, kde mě zajímaly víc budovy jako takové než galerie v nich. Před domem u Zvonu byla fronta až k Husovi, tak jsem proběhla vedlejší palác Kinských (když jsem vycházela ven, výrazně oblečená skupinka před Zvonem se mezitím posunula tak o 20 m. Ačkoliv moderní malířství vůbec nemusím, zamířila jsem následně do domu U zlatého prstenu, jehož rozsvícená okna odhalující pohled na krásné stropy mě lákala v posledních letech pokaždé, když jsem procházela kolem Ungeltu. Z obrazů si pamatuju akorát K.H.Máchu, co vypadá jako kovboj odcházející do zapadajícího slunce :-), ale jinak se mi interiér středověkého domu s místy zachovanými freskami a klenutými nebo malovanými trámovými stropy moc líbil. Následovala nová cesta kolem domu U zvonu, kde se řada lidí ještě prodloužila a pak jsem znechucená davy zamířila k autobusům v naději, že třeba tak odlehlé místo jako Zbraslav nebude tak plné. Jenže autobus mi odjel před nosem, a během 10 minut se zastávka začala nepříjemně plnit, navíc délka cesty znamenala, že nestihnu už nic jiného. Tak jsem místo toho popojela tramvají k Výtoňské celnici s výstavou o vorařství a paroplavbě na Vltavě (škoda že Lampář nedal ten test neznámých jmen v Křeslu pro hosta o týden později, mohla jsem si ušetřit hledání :-))) a pak se naposledy (bylo asi 23,30) vrátila ke Karlovu mostu (tam byla zástup lidí čím dál větší) a na Staroměstské náměstí. Před domem U Zvonu stalo jen pět lidí, tak jsem zajásala a zařadila se do fronty netušíc, že pokračuje přes dvůr hluboko do nitra domu. Ale její přetrpění stálo za to. Nejen kvůli krásnýcm středověkým sklepům, ale nadchla mě i výstava Barvy Asie, ukazující obrazy (staré i současné), oděvy (fascinovaly mě krajkové tkaniny z ananasových vláken), šperky a užitné předměty z různých asijských kultur. Protože tam chci ještě jednou s Daxem (ten cestoval po jiných objektech a první polovinu večera jsme se telefonicky informovali o frontách a zajímavosti jednotlivých výstav), zeptala jsem se při odchodu, kolik tam stojí vstupné normálně. Nic - tahle výstava je zadarmo, takže veškeré čekání bylo zbytečné! Ale zrovna tohle byla výstava, kterou bych doporučila ostatním i za peníze. |