20:12:01
21. 11. 2024

Místnost
Taverna bloguje
Přiznejme si to - každý občas rád šmírujeme, ne? :) A také o sobě každý rád něco prozradíme a to je přesně náplň této místnosti. Špatný den? Skvělý den? Tak jako tak - zblogujte ho!

Odkaz na taverní krevní skupiny
Odkaz na výsledek Taverního Řetězení



Místnost má od 14:09:02  18. 06. 2005 pronajatou toomz. Spolusprávce: Lampar. Deidre.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



«  1   »» »

Cemendriel, vloženo 01:24:09  23. 10. 2020

Podle mě se to tak nehrotilo, děti se tolik nehlídaly. Moje babička mi vyprávěla, jak byly v noci s jejím dvojčetem samy doma, protože prababička jako samoživitelka byla v práci, musely být úplně maličké, protože chodily na nočník. Ten v noci převrhly a pak v tom seděly a brečely... a prababička nějak přiběhla, to ale nevím přesně, jak se o tom dozvěděla, že tam brečí, ale babička to líčí tak, že řvaly tak nahlas, že je slyšela, se budu muset ještě doptat. =)

Aes Sedai, vloženo 19:28:21  22. 10. 2020

Mně vyprávěla nějaká stará paní, jak od malička dřeli v hospodářství a na poli. Dětem, co ještě byly kojeny, se leckdy uvařil odvar z makovic a nechaly se spát na mezi ve stínu, matky zatím makaly na poli...
A řádová sestřička mi vyprávěla, jak od 10 let makala jako děvečka u sedláka, protože byli chudí.

Klair, vloženo 18:41:22  21. 10. 2020

mám dvě děti a netuším, jak se to dělalo dřív, když maminka musela na pole..... prostě nechápu, jak se to dělalo.

Deidre, vloženo 18:39:20  21. 10. 2020

Klair mě by zase hrozně zajímalo (jako fakt!), proč tě to zajímá? Tuším historku v pozadí? :)

Arenga, vloženo 21:03:06  20. 10. 2020

verlit: tak nějak

Klair: jak píše verlit, nejspíš kombinace + je tu ještě důležitý faktor, totiž že rodina nefungovala jako samostatná jednotka tak, jak známe dneska - rodiny byly jednak vícegenerační, jednak žili lidé více ve společnosti tzv. širší rodiny (tety, strýcové, sestřenice, bratranci, kmotři apod.) a byli zvyklí si daleko více pomáhat a vzájemně vypomáhat - a to nejen v rodině, ale i ve vesnické pospolitosti
ono je to perfektně vidět na šestinedělí třeba - dneska se vrátíš z porodnice vyčerpaná s miminem (a u prvního moc ani nevíš, co s ním) - v lepším případě máš doma super chlapa, který ti se vším pomůže, případně jezdí na výpomoc maminky, v horším je na to ženská úplně sama - když porodila v minulosti, všechny ženské z okolí prostě pomohly - zařízly slepici, uvařily polívku, přinesly jídlo, postaraly se o starší děcka, prvorodičce ukázaly a vysvětlily všechno okolo mimina a chodily s ním pomáhat - ještě manželova babička vykládala, že když měla staršího syna (začátek 50. let, tradiční vesnice), její teta k ní chodila každý den a malého jí okoupala, aby se ona nenamáhala a mohla v šestinedělí odpočívat :-)

verlit, vloženo 20:35:51  19. 10. 2020

Klair: Myslím, že v podstatě všechno. Nosily dítě u sebe v šátku nebo ho odložily na plachetku někam do stínu nebo hlídali sourozenci.

verlit, vloženo 20:35:15  19. 10. 2020

Tak nevím, jestli mám cítit nostalgii nebo se děsit, jak už je to dávno :-)

Klair, vloženo 10:40:15  19. 10. 2020

Hele, určitě tu je vhodná místnost, ale já jí za prve nemám ve sledovaných a za druhé - bůhví, kdo tam chodí, tak zkusím dotaz tady... Historici, jak to dělaly matky s miminy, když musely na pole? Odložily do stínu? a když mimino plakalo...? Nebo nosily v šátcích (?loktuše?). Nebo starší sourozenec houpal?

Deidre, vloženo 14:14:59  18. 10. 2020

Teď jste mi připomněli, že jsem ještě neodepsala Supovi na jeho e-mail, co mi poslal v roce 2018 ! Díky : )

Arenga, vloženo 14:39:03  17. 10. 2020

Nimitz: jo, to jsem spočítala celkem přesně - tehdy mu bylo 16 a je to skoro 17 let.

Orki, vloženo 09:52:54  17. 10. 2020

To už je teda docela starej.

Nimitz, vloženo 00:33:00  17. 10. 2020

Arenga: Supovi je 33 (vím to, protože je přesně na den o 10 let mladší než já). A samozřejmě existují i fotky Supa v ženských šatech, ty raději dceři neukazuj :-)))

Arenga, vloženo 23:46:34  16. 10. 2020

seděli jsme dneska u večeře a vzpomínala jsem na to, jak jsme kdysi jeli na chalupu k Supovi na promítání prodloužené verze ROTK a v autě jsme se bavili o tom, že někteří lidé vidí číslice a písmena barevně (tím ta debata vlastně začala) - a naše dcera se na mne podívala takovým tím pobaveným pohledem dospívajících a říká: "verlit, Qeril, Činkapi, sup - to jsou dost zajímavý jména teda" - tak jsme jí vysvětlili, že jsou to přezdívky, a docela nás to s mužem pobavilo - ještě víc nás ovšem pobavilo, když pak vyplynulo, že si myslela, že to byla TA Sup... ;-)
Pak jsem počítala, kolik asi Supovi hrubým odhadem dneska je - na což naše třináctiletá dcera kontrovala: "to už je teda docela starej"

Eirellin, vloženo 23:00:13  08. 03. 2020

Jsem se teda začala tlemit, už jak jsem četla tu větu od Josefínky :-D
Dobrá je...
Naši kluci slýchaj podobný věci ;-)

Qeril, vloženo 22:56:11  08. 03. 2020

I mě :-)

verlit, vloženo 16:34:03  05. 03. 2020

Mně též, mně též! :-)

A čarodějka Jenefér je dokonalá!

Tinne, vloženo 12:30:08  03. 03. 2020

Toomzi: až teď mi došlo, jak moc mi chybí tvoje občasné blogy, to je vždy takové pohlazení na duši :-)

toomz, vloženo 23:49:16  01. 03. 2020

A jinak mám stórku z dnešního uspávání dětí :-)

Josefína i Tobiáš prostě milujou, když se vypráví pohádky. Teda oprava: když JÁ vyprávím pohádky. Stala se z toho taková moje doména, na kterou jsem docela pyšný. Procvičuju si fantazii a vím, že z mých dětí podvědomě dělám budoucí uživatele místního serveru ;-) Tak třeba dneska. První pohádka byla žádána s tím, že téma je robot, který spadne do jámy. OK, pointu jsem vymyslel záhy, ale celé to odvyprávěl trochu roboticky. Celou dobu jsem totiž myslel na to, jak ve druhé pohádce poprvé vypálím Zaklínače :-D Jo, ten seriál se mi taky nevyhnul. A tak mi přišlo dobrý využít nově nabité nou hau a zkusit, jak na to budou děti reagovat. No úplně to milovaly!

Začal jsem čarodějkou Yennefer z Vengebergu. U nás to chodí tak, že já nahodím téma a děti z počátku nahazují nápady, kudy by se případ mohl ubírat. A tady pípla jenom Josefínka, když jsem zmínil jméno čarodějnice. Řekla: "Tati, ta čarodějnice by se občas mohla nechovat fér..." A já si pomyslel, že to je dobrý nápad, tak jsem to vystavěl na tom, že nejprva byla zlobivější a pak se z ní stala mocná a dobrosrdečná čarodějka.

No a poté, co obě děti usnuly jsem se fakt začal nahlas smát. Až potom mi totiž došel ten totální insider joke. Yennefer. Je nefér.

Ať žijou děti a jejich nekonečná představivost.

toomz, vloženo 23:39:51  01. 03. 2020

Já chodil. Samozřejmě s Evee, jak jinak :-) Takže jsme si to dost užili. Když poyla příležitost, tak jsme vzali roha a šlo se rovnou do hospody. Po čem jsem tehdy toužil je asi jasné, tak řeknu, po čem toužím teď - znovu si to pořádně oprášit! Dokonce jsem Evee dal k Vánocům krásné nové taneční boty a máme poukázku na lekci tady v Berlíně. Tak doufám, že tu nemaj jiný rytmy.

A jinak jak píše Ei s jehlou v nártu - vím, žes to tak nemyslela, ale v tu chvíli mne napadlo, jestli vlastně dneska, v době genderového pnutí, už se dají vidět v tanečních páry stejného pohlaví? Za nás to bylo dost tradiční, naopak nás ještě nutili se furt prohazovat (což se nám s E moc nelíbilo).

Činkapi, vloženo 10:37:25  20. 02. 2020

Já jsem do tanečních jako teenager nechodila, což je dost zvláštní, vzhledem k tomu, že je tanec moje největší celoživotní vášeň :-) Ale chodila jsem v té době na balet a moje maminka prohlásila, že to je přece mnohem lepší a že nemám zapotřebí se někde trápit s upocenýma klukama, co mi budou šlapat na nohy. Trochu mě to tehdy mrzelo, ale byla jsem zvyklá na to, že jsem prostě divná a vždycky dělám jiný věci než spolužáci.
Tancovat mě naučila asi v sedmnácti moje první láska. Šlo to hrozně rychle (on už měl za sebou taneční i pokračovačky) a po cca dvou večerech tréninku na panelákové chodbě jsme vyrazili na ples a normálně brázdili parket. Byli jsme v té době úžasně sehraní, vymetali všechny plesy, které se kde pořádaly a já jsem to zbožňovala. Pak jsme se rozešli a nastalo období půstu, přerušovaného jen občas Taverními plesy :-)
S Kilim jsme několik let chodili do tanečních pro dospělé. Sice jsme se u toho pokaždé pohádali (čumáček měl trochu potíže přiznat, že něco dělá blbě :-D), ale byla to vcelku příjemná zkušenost. Už jenom to, že jsme se jednou týdně museli pěkně obléknout, navonět a společně někam vyrazit... Vystřídali jsem několik tanečních škol, ale nikdy se nedostali přes velmi mírně pokročilé. A ano, z jednoho kurzu mám stejnou zkušenost jako verlit - stejná skladba, stejný tanec. Takže i když jsem píseň Krajina posedlá tmou mívala velmi ráda, po hodinovém tréninku blues už jsem jí měla opravdu plné zuby :-D

«  1   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php