 |
Mám tu takové pěkné životní dilema.
Jsem v Brně, zvýšili nám stipendium a až se vrátím na konci března z Vídně, tak mám v zásadě prostor do září psát dizertaci. K tomu budu pokračovat na projektu na kterém dělám, ale už trochu víc part time. Hlavní bude dopsat tu věc.
No, a teď to dilema. V jedné enormně zajímavé instituci tady v Brně se otevřelo volné místo pro historika. Ten člověk by dělal na hodně zajímavém tématu z 20. století týkající se jednoho etnika, v současné době hodně žhavé téma. Je to věc, na které si člověk může udělat jméno, něco vytvořit, ovlivnit a mít přístup tam, kam mnozí nemají a psát ohromně zajímavé věci.
No a hrozně mě to láká. Ale jednak cítím nějakou povinnost a touhu dodělat si ten doktorát, kterému jsem už něco věnovala, a druhak se mi nechce úplně opouštět středověk, byť tohle mě nadchlo úplně děsně moc.
Nemyslím si, že zvládnu obojí. Pokud bych šla do té instituce, tak budu mít plný úvazek poměrně dost náročné práce, hlavně časově (je tam ježdění do dvou lokalit v Čechách) a tak nějak lidskou kapacitou. Bojím se, že moje dizertace by vlastně šla k ledu. Možná bych ji dodělalal, ale kdo ví kdy. NAvíc nejsem nejmladší a nějak kalkuluju i s tím, že bych někdy chtěla děti a mám obavu, že potom už tu dizertaci opravdu nedodělám...
No a vlastně vůbec nevím, co dělat. Jestli o to místo vůbec žádat, jestli se snažit a co s tím. Protože mám pocit, že cítím ve vzduchu příležitost... ale zároveň jsem v pozici, kterou jsem potřebovala ty dva a půl roku předtím. A bojím se, že to místo nebude, až si usmyslím, že je čas. |