 |
Pamatuju si, že jsme v maturitním týdnu měli celá třída nějaké předtaneční, myslím, že ti lektoři chodili k nám do školy a byla to děsná prča, protože nás učili základní kroky a jsme se si navzájem smáli, jak nám to nejde. =)
V tanečních si pamatuju, jak se hrozně hrotilo, co si kdo vezme na sebe, takže i mé pubertální já podlehlo tlaku a šlo si koupit nějaké předražené plesové šaty, které mi neseděly, protože mi nikdo neřekl, že kupovat si společenský korzet na moje prsa je blbej nápad. Taky si pamatuju, že jsem měla hrozně dementní lodičky, ve kterých zpětně nechápu, jak jsem mohla chodit natož tancovat (objev tanečních bot později byl pro mě něco jako objev správné podprsenky). Pamatuju si, jak kluci v kvádrech vypadali hrozně hezky a sexy a najednou z nich byli úplně jiní lidi než ve škole v lavici. A pak jsme vždycky šli na pivo, myslím, že to naši třídu docela stmelilo.
Pánská volenka byla utrpení, protože pro mě vždycky přišel nějaký ňouma, co neuměl ani stát natož tancovat, ale v té době mi to přišlo tak nějak normální, že všichni tancujou jako roboti. Zpětně vím, že ta výuka byla mega špatná - co asi tak můžeš naučit padesát párů v jednom sále - pamatuju si, že tam bylo narvaný, takže jsi musel pořád koukat, abys do někoho nevrazil a do toho šlapat zelí "přes potok za potok" (to je salsa, kdybyste to nepoznali).
Bílá prodloužená - do teď lituju těch peněz, co jsem donutila svoje rodiče vyhodit za půjčení bílých šatů... může mi někdo vysvětlit k čemu má tahle maškaráda být dobrá? No jenomže když je člověku šestnáct (nebo v kolika se tam chodí), tak jsou bílý honosný šaty samozřejmě nezbytnost, protože je přece budou mít všichni žejo...
Naštěstí mě aspoň minula taková ta móda šlehačkových šatů, ve kterých chodily některé holky do tanečních a na plesy, to byl vrchol nevkusu, doufám, že už se to nenosí.
No ale tancování miluju a vychodila jsem pak ještě všechny pokračovací a v dospělosti pak i chvíli soutěžní přípravku, což skončilo na tom, že se nám kryly nějaký cvika na vysoké s tréninky. Což si pamatuju že ty středoškolačky, co tam kromě mě všechny byly, vůbec nechápaly, jak můžu mít školu večer. A do teď si pamatuju ten přístup těch trenérů, kteří se nám snažili co nejvíc dávat najevo, že jsme staří a neperspektivní (bylo mi asi dvacet a mému tanečnímu partnerovi asi třicet).
Po čem jsem tehdy toužila si nepamatuju, asi nejvíc prostě zapadnout do party, být cool a líbit se klukům. =) |