 |
Činkapi: ten rok si pamatuju!
strašlivě moc jsem jí chtěla, mluvila jsem o tom pořád a byla jsem si jistá, že ji dostanu (naši mi nedávali všechno, co jsem si vymyslela, ale většinou dovedli nějak vytušit, co myslím vážně a co je rozmar.) No a přišel štědrý večer, já sotva vydržela jíst a hurá ke stromečku, odskřehotat koledy a už jsem házela očko, jestli tam jakoby není. Prošli jsme všechny dárky a koloběžka nikde! A byly tam skvělé věci, ze kterých bych normálně měla hroznou radost. ale prostě koloběžka tam nebyla. Tak jsem seděla pod stromečkem, obklopená dárky a snažila se nebrečet, protože jsem nechtěla být nevděčná. Máma seděla na křesle a nechápala, co se děje, protože mi vvšechno šlo číst z obličeje, samozřejmě. No a pak najednou vyskočila jako když do ní střelí, běžela do ložnice a přinesla ještě jeden zabalený balíček, že se prý ježíšek spletl a omylem to schoval. No, to bylo radosti! :-D
Dodneška na to doma rádi vzpomínáme :-D |