 |
Jel jsem kamsi metrem. Vlezu do vagonu, vidím volné místo přímo naproti postaršímu pánovi, tak jsem si sednul a hned vytáhl knihu. Pán se na mě zvláštně podíval a povídá: "Víte, vy jste mě hrozně potěšil, protože jste jeden z mála, kdo si hned nevytáhne ty..." naznačil gestem ťukání do mobilu, "... ale máte opravdovou knížku."
"To jsem rád, že jste rád," říkám mu a myslím si, snad to bude veškerá interakce, které se dopustím. Fakt jsem měl chuť si číst. "Ale já si myslím, že spousta lidí má na těch mobilech čtečky a čtou knížky."
Pán vážně pokýval hlavou. A pak se zeptal, co to čtu. Prozradil jsem mu to. Pán vypadal, že má vážně chuť si povídat. Potlačil jsem touhu vystoupit a jít si číst do jiného vagonu, a řekl jsem si: Mellore, knížku si číst můžeš vždycky, ale povídání v metru zase tak časté není. Třeba to bude zajímavé. Založil jsem si stránku na knize.
Mno a v následující debatě jsem se dozvěděl, že pán píše sci-fi natruc nějakému svému známému, autorovi fantastiky. A také že mu teď bude vycházet se ženou kniha o Grónsku. Že tam žije už přes dvacet let, že od mala chtěl být polárníkem a oklikou přes umění a novinařinu se jím nakonec stal. Teď dělá poradce konzulovi v Grónsku, píše o severském způsobu života a miluje to tam. Dostal jsem vizitku a když mě na I.P.Pavlova opouštěl, grónsky mi popřál veselé Vánoce, a (už česky) mi řekl, že pokud se tam na sever někdy dostanu, budu vřele vítán.
A já byl rád, že jsem z toho vagonu nakonec neodešel, protože jsem potkal nefalšovaného českého polárníka a jednoho z mála českých obyvatel Grónska! Až tam někdy pojedu, vzpomenu si a navštívím ho :o) |