 |
Tak si představte, co se mi dneska stalo, jdu takhle u nás ve městě přes most, není to nijak klidná zóna, skoro centrum, a jak tak koukám dolů na vodu - náš nejmenší miluje kachny, tak si je tam vždycky ukazujeme - najednou vidím, že v té vodě něco plave a postrkuje si to kousek chleba - tak koukám, co to je a ona to želva! Tak jsem vyvalila oči a chvíli jí pozorovala, jestli se mi to nezdá - nezdálo, za chvíli si dostrkala kus chleba víc na mělčinu /ústí tam kanalizace z centra, ale voda tam teče jen při deštích většinou/ a ožužlávala ho. Plavala si tam docela spokojeně. Hned jsem volala manželovi, že neuvěří, co vidím - želvu, v řece, ve městě! a tak jsme řešili, co s ní, jestli třeba někomu nezdrhla nebo jestli nemám někam zavolat (ale kam?) - nakonec jsem to obešla a šla blíž k řece, milá želva jak mne zahlídla, tak jak když do ní střelí a frnk, uplavala dál do řeky, jenom bahnitý oblak se za ní ve vodě zvednul. Takže zjevně ochočená nebyla, naváhala ani chvíli. Ještě jsem tam chvíli tiše stála, jestli se nevrátí, ale už jsem ji neviděla. |