 |
Obecně děti, když se nudí, umí být dost bezohledná stvoření, a potom jako záminka stačí cokoli.
Pamatuju si, jak jsme se na základce vzájemně šikanovali. Každou chvíli byl na ráně někdo jiný a fakt si nepamatuju, že by byl někdo konkrétně kvůli jménu (jméno totiž IMHO nikoho dalšího neohrožuje... nenutí k přemýšlení nad sebou samým, nehrozí strach z cizosti, jinakosti, všichni se přece jmenujem každý jinak a musíme se nějak jmenovat). Když to zpětně přelítnu, někteří by na tom objektivně vzato měli být mnohem hůř než jiní - a nebyli!!!
Považuju za hovadinu zasvětit život odstraňováním možných záminek. Soběbor s Radmilou mi přijdou v normě, hlavně proto, že s takovým jménem se dá imho celkem snadno ztotožnit (a naučit se žít), popř. s některou jeho zkráceninou (to vidím jako hlavní). Na druhou stranu jména typu Noční bouře a podobné bych dítěti také nikdy nedala (to by byla výstřednost spáchaná na druhém).
Jednoho dne mě maminka coby malou holčičku přivedla do mateřské školky. Dodnes mám živé paměti reakci dětí, když se dozvěděly, jak se jmenuju (Barbara Hnátová) - měla jsem pocit, že chudinky nevědí, jestli se mají smát dříve jménu, nebo příjmení :-)))- barbaři s dlouhejma haxnama, fakt senzace, lepší než cirkus) na druhou stranu, když jsme si začali hrát, dohodli jsme se, že mi všichni budou říkat Báro a fakt nepamatuju, že by se mi kdy někdo pozdějc kvůli jménu smál;-) |