 |
Vzhledem k tomu, jak byla akce kolem založení Karlova mostu hojně tavernicky navštívená, rozhodla jsem se o ní napsat reportáž. Ale protože se nejednalo o oficiální sraz, tak sem.
Pro mě celá akce začala ve středu, když jsem po přihlášení se Fionorovi (který před týdnem vznesl v Kulturismu dotaz, jestli by se někdo nechtěl zúčastnit této akce a zahrát si oživlou sochu) dostala email od hlavní organizátorky. Že prý budu hrát anděla a jestli mám dlouhé (gotické) šaty. Odpověděla jsem, že dlouhé šaty mám pro roli anděla nevhodné, ale pokud nebudou žádné k zapůjčení, jsem ochotná si je do neděle ušít. (Látka na spodní i svrchní šat mi ležela ve skříni už skoro od Svojanova, akorát mi chyběla motivace vypravit se na půl dne do bytu rodičů, protože sama šicí stroj nemám.) Po lakonické odpovědi, že jestli můžu, tak ať si šaty ušiju, jsem tedy ve čtvrtek odpoledne vyrazila „domů“. Naši jsou na dovolené, takže jsem to aspoň měla v klidu a bez vysvětlování. Nicméně bílý spodní šat mi zabral tak dlouho, že jsem si řekla, že na anděla bude stačit a svršek odložila na neurčito. Jenže v sobotu přišel nový email, že andělé se ruší a jejich představitelky budou výpomocné spojky. Vzhledem k tomu, že můj první výtvor nebyly klasické šaty, ale halena a sukně nabíraná do gumy, a tudíž pro cokoliv historického kromě anděla nevhodné, ( a) nemám ráda, když mi táhne na záda, b) dva samostatné díly byly jednodušší na šití a pod svrchními šaty to stejně nebude vidět, c) samostatná košile se bude dát použít i jako součást mužského kostýmu) vyrazila jsem v neděli ráno podruhé ve třech dnech za maminčiným šicím strojem. Poslední začišťování lemů jsem dodělávala po návratu domů v osm večer a v devět vyrazila k mostu. Večer překvapil příjemnou teplotou, která se ovšem v místnosti vyhrazené za šatnu změnila v nepříjemný hic.
Za Tavernu byli přítomni: Fionor – sv. Jan Nepomucký, Petd – pokřtěný Indián v sousoší Františka Xaverského (ale v průběhu noci se najednou ocitl v sutaně, zatímco František Xaverský mu seděl u nohou zahalen do kožešin), já, Klair a Gwendy – původně andělé, nyní spojky a dodatečně přihlášený Pirosh – nejprve další předpokládaná spojka, pak asi deset minut v šatně čert a nakonec po celou dobu akce Jan Křtitel, protože původní představitel nedorazil. („Z čerta Jan Křtitel, tomu říkám kariéra,“ komentoval to někdo.)
Krátce před půlnocí jsme se všichni přesunuli na most. Horko v šatně si začalo vybírat svou daň a lidé začali toužit po vodě, ještě než akce začala. Voda měla být zajištěná, jenže zatím ji organizátoři naší části akce (tj. živých soch) marně sháněli. Roznášení vody a zapalování zhaslých svíček mělo být hlavní náplní práce spojek. Takže jsme ze začátku byly bez práce a bezradné. Když to po půl hodině začalo vypadat, že voda nebude vůbec, využila jsem toho, že Dax je noční ptáče a bydlíme poměrně blízko a zatelefonovala jsem mu, ať nabere všechny PET lahve, co doma najde a přinese mi je. Mezitím si někteří účinkující koupili vodu sami, a tak zbytek noci Klair a Gwendy obětavě chodily získané a znovu vyprázdněné lahve doplňovat vodovodní vodou v blízkých občerstvovacích zařízeních.
Jakmile diváci zjistili, že historicky oděné postavy představují někoho konkrténího, několikrát se zeptali i mně, kdo jsem. Ze začátku jsem nevěděla co odpovědět, pak když se rozběhlo zásobování vodou, jsem odpovídala, že jsem Ráchel (co u studny podala vodu Jákobovi) :-). Jo, abyste si nemysleli, ty PET flašky jsme většinou nenosily jen tak v ruce. Já je schovávala v mošně, holky pod plášti.
Je to nějaké dlouhé, takže pokračování příště. |