|
Proč mám pocit, že takhle oslavit začátek prázdnin mohu jenom já?
Jela jsem s dvěma kamarádama na kolovýlet. Pohoda, vyjeli jsme, cesta krásná, lesní, trochu rozbahněná, ale bavila jsem se. Jedeme kolem potoka. Na jednom kořenu se mi trochu ztočí řidítka, čekám na lepší místo na srovnání. Jedu, jedu, najednou se mi smekne kolo a já přímo po předním kole mířím do potoku. Chci se chytnou stromu, nepodaří se. Prostě jsem do toho potoku zahučela. Potopila jsem si i hlavu, batoh, nové boty (prvně na nohou) a nové kolo :-) Sednu si, začnu se smát a křiknu pomoc na Otu, který přiběhne, koukne na mě, směje se a potom zvedne kolo a pak mi pomůže z potoka. Opracuje kolo, druhý kamarád přijíždí a směje se. Ždímám vodu z vlasů, převlékám se. Písek mám úplně všude.
Dojedeme do průhonic (chtěla jsem jet dál, už takhle jsem hezky komplikovala) a tam mi Kuki řekl, ať se rozhodnu, jestli chci jet dál nebo ne. Rozhodla jsem se, že pojedu do Prahy (tzn zpět).Přijedu domů, je mi dost blbě, napila jsem se. Zkoumám rány. Slušná boule na stehně s krásnou obrubou-modřinou, pochroumaným ramenem a kolenem. Jinak pohoda. Teď je mi lépe, ale možná mám horečku :-)
ano, krásné zahájení prázdnin :-)))) |