 |
Dneska mi do krámu přišla paní, která tam občas koupí trochu sušeného ovoce, a požádala mě o půjčku. Přitom se neznáme nijak dobře, asi třikrát nebo čtyřikrát si u nás koupila za třicet korun ananasu a ukazovala mi fotky svých dvanácti dětí. Pak asi před čtrnácti dny přišla s tím, že prodává obrázky aby vydělala dětem na letní tábor. Dala jsem jí za jeden dvě stovky, ne, že bych ho nějak potřebovala, bylo mi jí líto, brala jsem to víceméně jako charitu, stejně jako si kupuju Nový Prostor nebo před Vánocemi klíčenky od hluchoněmých. No a dneska na mě vybalila historku o tom, že zdědila nějaké pole, které by mohla prodat za sto tisíc, jenomže na tom poli je dluh a případný kupec ho chce jedině čisté a ona nemá peníze a ani banka ani žádná půjčovací společnost jí pomoci nechce a že by potřebovala dvacet tisíc a že by mi potom vrátila o dva tisíce víc. V obchodě se naučíte ovládat, takže jsem na ní nezůstala čučet s otevřenou pusou, ale slušně jsem jí řekla, že jí nepůjčím. Prohlásila, že je zoufalá a že by jí tedy stačily tisíce tři. Zopakovala jsem jí, že je mi líto. Řekla, že to chápe, nakoupila si čokoládu skoro za stovku a ještě povídala, že přijde zítra a nechá si udělat dárkový balíček a šla. A mě to celé nějak strašně zklamalo, protože mi předtím byla docela sympatická, považovala jsem jí za slušnou ženskou a najednou vidím, že je to ten typ, co k podanému prstu úplně samozřejmě přibírá celou ruku.
A pak mě to celé otrávilo ještě víc, když jsem si uvědomila, že něco podobného se mi stalo před pár měsíci. To přišel úplně cizí chlápek a vykládal, že je trenér mladých cyklistů a že mají soustředění a že další den udělá velikou objednávku zdravé výživy. Během dne několikrát odešel a několikrát se vrátil s tím, že si na něco dalšího vzpomněl a ve finále mě požádal o dvě stovky s tím, že jde do „fitka“ a peníze si zapomněl na hotelu. Samozřejmě jsem mu nepůjčila a samozřejmě se už neukázal.
Sakra, to vypadám opravdu tak blbá, že tihle lidé mají pocit, že mě utáhnou na takhle pitomou historku??? |