 |
Vrátil jsem se z Krušných hor z akce s názvem "Poetické putování Erzgebirge" Pořádal ji literární Klub 8 a skupina Antikomplex. S lidmi z Antikomplexu se znám - zabývají se Sudety, ani ne tak okolnostmi odsunu, jako spíš proměnami sudetské krajiny, fotí zaniklé vesnice, sbírají lidské příběhy a osudy, zkrátka nádherná činnost (vydali několik knih, velmi zajímavá je Zmizelé Sudety, která srovnává fotografie současné s předválečnými).
Ale zpátky k akci - vše se odehrávalo v okolí Rýžovny (Seifen), což je zaniklá vesnice kus od Božího Daru. Z původní zástavby zbyly tři domy, v bývalé škole je dnes pension (kde jsem stanoval). Tři dny jsme se toulali po horách, poslouchali básně a písně týkající se Krušných hor, hledali stopy zmizelé civilizace. Prostě nádhera.
Jsou místa, která člověku učarují na provní pohled - jeden z účastníků nás odvedl na Skřítka. On tak říká skalkám nedaleko Rýžovny, skály tam tvoří kruh s průchody, uprostřed tak vzniká přírodní amfiteatr (jeden z členů Antikomplexu tam měl svatbu). Ty průchody mezi skalami směřují do čtyř světových stran, z onoho místa je navíc vidět všechno, co je pro Krušnohoří typické - louky, lesy, Klínovec s Fichtelbergem, horský potůček, ruiny německých domků a polorozpadlé domky české. K tomu všemu je tam pokroucená bříza (příliš vysoko v horách, snad jediná v okolí kdovíkolika kilometrů, musel ji tam zavát teplý vítr z nížin), která z určitého pohledu vypadá, jako tančící ent (oni jí říkají skřítek). Tady je (foceno někdy na podzim)
Navštívili jsme taky zaniklou obec Háje (Zwitermühl), to je místo, kde vyloženě šlapete po minulosti. Všude po cestách se váli střepy talířů a hrnků (i s glazurou - modré stromky, tečky ap.) Na místě jedné zbořené chalupy jsem zvedl cihlu a našel pod ní kus kachle z kamen, v trávě pak skleněný korálek. U blízkého potůčku, na místě, kde bývalo takové posezení našel jeden kamarád v trávě mřížku z foukací harmoniky.
Další ze "silných míst" byl kostel v Rýžovně. Přesněji místo kostela, v roce 62 ho odstřelili. Hromada velkých kamenů, místy prosvítá původní mramorová dlažba, mezi vším se povalují hromady ovčích bobků (ovce si prý vybírají podle místních k pasení nejraději místo právě onoho kostela, holt biblická zvířata). Vše bylo keště umocněno tím, že na lavičce mezi stromy, tam kde býval hřbitov (náhrobní kameny se odvezly do základů jednoho Božídarského hotelu), seděl starý Němec se ženou, která brečela. Koukali spolu dolů na školu, možná vzpomínali na svoje společné první září.
Děla se ještě velká spousta zajímavých věcí, to by ale bylo nadlouho a já sem si to v sobě ještě urovnávám, takže na závěr alespoň srovnání Rýžovny teď a před sto lety (foceno ze stejného místa).
Kostel:
Obec:
|