 |
Jo, ten dodatek s revizorem, to jsem fakt tekl! No poslouchejte:
Ve středu ráno 16.5. zjišťuju, že 15.5. mi propadla tramvajenka. OK tedy, kupuji u autobusáka dva lísky za 25Kč (celkem 50Kč, grr) a jedu. Nestíhám, mám v plánu tisíc věcí, na zádech cello, v ruce tašky. Když odpoledne jedu zpátky, na Staroměstské vidím dole revizory. Dělám tedy otočný manévr, že si ten lístek, který jsem si kvůli tomu ráno koupil, píchnu.
Když jedu po schodech nahoru, říkám si: "OK, je velká možnost, že mě jeden z těch revizorů viděl a půjde za mnou". A taky že jo, když jsem v půlce schodů, vidím že za mnou nenápadně jeden kluše. "OK, říkám si, mám dvě možnosti. Buď uteču, nebo to prostě ukecám. Prostě nemůžu platit, dneska ne!" Vzhledem k tomu, že mám na zádech cello, volím druhou variantu. Když už je těsně za mnou, povídám:
"Dobrý den, vy určitě jdete za mnou, viďte?"
"No, to jo."
"Prosímvás mě včera vypršela legitka a dneska jsem si koupil lístky a jeden si zapomněl ťuknout, já nejsem černý pasažér, prostě jsem na to jenom zapomněl" Vytahuju peněženku, abych mu ukázal svojí legitku a draze koupený lístek.
"...Držte si ten nástroj, ať vám to nespadne"
"No ne, podívejte!" natahuju ruku a chci mu to ukázat.
"Držte si to, to vyřídíme nahoře"
OK, trvá asi 20 vteřin než jsme nahoře.
Teď to přijde - herecká etuda, kterou prostě nevymyslíte: revizor, který byl celou dobu za mnou, zrychlí krok, předejde mne, natáhne ruku, ukáže odznak a s vážnou tváří pronese: "Vaší jízdenku, prosím"
...ufff...
"Vždyť jsem vám tam minutu říkal, že jí nemám!". Podávám revizorovi svoji legitku spolu s dalšími kupóny, které ukazují, že platím poctivě legitku už poslední rok. Spolu s tím ukazuji ranní típnutý lístek a ten zpáteční nepoužitý, který jsem prostě cvaknout zapomněl.
... a teď, otázka pro vás: platil jsem, nebo jsem neplatil? |