 |
Mno pravda, Cemi se umí usmívat totálně zvláštně (takovým tím líným "nic-se-přece-neděje")... často to bývá i ten provinilý úsměv, když přijde pozdě (ten záhy mizí, když na ni někdo řve, že přišla pozdě :))
Mě zásadně úsměvy potěší ve vlacích- dřív jsem cesty vlakem nesnášela, momentálně je vnímám jako nutné zlo a někdy, když jsou jen bez přestupu do Brna, si je docela užívám... A když se na mě někdo mile usměje, že ano, je tu volno, slečno, přestože v tom kupéčku je už méně míst a vlak je narvaný, tak mě to moc potěší (o to víc nesnáším, když je prázdný vlak, kde se v kupéčku jeden Němec rozvalí na pět sedadel). Taky usměvaví průvodčí mi často zvedají náladu (v EC na ně mívám štěstí). A když vlak projíždí na nádraží a všimne si mě někdo, s kým si vyměníme úsměvy, mám to úplně nejraděj- takový letecký úsměv dvou lidí, kteří už brzo budou každý na jiném místě a jen je na okamžik spojil ten jeden úsměv. :) |