 |
Chichi, můj historicky první zápis do blogu, omlouvám se, že píšu takové dlouhé hlouposti, ale tohle bych si prostě chtěl zaznamenat na horší časy:
Jak jsme podávali přihlášku...
Předem varování pro všechny, kdo si budete příští rok nebo ještě teď podávat přihlášky na VŠ - fakt to nenechávejte na poslední chvíli!
Takže já jsem tohle s hrůzou zjistil v pátek. Na VŠ, kde bych se měl teoreticky šanci jakž takž bez problémů dostat, musím poslat přihlášku do 30. dubna, což je jako dnes.
Jenže vtip je v tom, že zrovna dneska jako na potvoru má naše škola kvůli zítřejšího svátku volno a já jsem odtamtud potřeboval získat jedno hloupé potvrzení, které jsem přirozeně neměl, i když jsem na to měl zhruba měsíc a víc času, ehm :-)
S doufáním toho, že když tam ještě brzo zajedu ráno, tak tam snad přeci jen někdo bude, jsem přes víkend elektronicky zařizoval, co se dalo. Pro sebe i pro kamaráda, který na tom byl obdobně.
Dneska ráno vstávám v 6:30, brrr to je nějak brzo, posunu budíka a vstávám v 6:45 :-)))
S kamarádem jsem domluvený na osm u školy - budeme klepat a zvonit, když tak se násilím probijeme dovnitř a vyrobíme si to potvrzení sami - ukradneme razítko a zfalšujeme podpis :-)
Děda se mi nabídl, že mě vezme autem, paráda.
Jenže hned ráno první novinka - musím pro něco ještě hopsnout na poštu.
Babička se mi ochotně nabídne, že mi tam zaskočí, že to má po cestě do obchodu - vděčně poděkuji.
Hmmm, čekám, čekám doma, po nějaké chvíli babička přilítne domů, chudák celá uřícená, roztěkaná a na tu moji poštu... zapomněla :-)
Fajn, ujišťuju ji, že to vůbec nevadí, alespoň se ještě proběhnu :-) - takže sprint na poštu a zpátky, super, mám, co jsem chtěl.
Osm hodin dávno v čudu, navíc děda se kvůli něčemu zdržel, kamarád už mi volá celý nervózní, kde sakra jsem, že se mu podařilo odchytit sekretářku, ale že neví, jak dlouho bude mít s námi trpělivost, prý jsme podle ní teda dobří "poděsové" :-) ... Povzbuzuji ho, ať to s ní ještě nějak uhraje za každou cenu :-)
Další sprint k dědovi do práce. Přižítím se k němu do kanceláře jak splašený kůň, ale jsou ještě další zdržovačky, samozřejmě.
Děda měl alespoň nějakou hodně dobrou náladu, což jsem se až divil, protože mi celý víkend právem předhazoval, jak jsem neuvěřitelně nezodpovědné pako :-)
Konečně jsme na cestě. Dojedem do Opavy, kamarád už obrací oči v sloup. Zazvoníme na sekretářku. Já vybalím ty svoje štosy papírů.
Sekretářka to nakonec naštěstí vzala mnohem líp, než jsem čekal. Ochotně s námi vše vyřídila, ještě nám říkala, že takhle na poslední chvíli je to alespoň správné dobrodružství, jinak by to prej byla nuda :-) ... Za tohle u mne teda stoupla hodně vysoko!
No fajn, takže hotovo, vytlemení ze všeho pokračují dva dobrodruzi na poštu do Opavy, kde následuje operace "z dvou ohavných složek naštosovaných ještě ohavnějšími papíry všeho druhu vyrobte dvě krásné zalepené obálky i s adresou :-)"
Hotovo, šmitec. S úlevou vypadneme ven na sluncem zalitou ulici a míříme do nejbližší hospody dát si kafe nebo něco.
V hospodě ještě chytáme záchvaty smíchu z polských reklam, co tam běžely v TV a vůbec z celého dnešního rána. Byli jsme tam úplně sami a číšník nás opravdu se zaujetím pozoroval :-)
Po cestě na autobus se ještě stala jedna zajimává věc. Zrovna si povídáme o fenoménu "Lost babiček", tzn. babičky, které se na zastávkách a podobně dvacetkrát ptají kolemjdoucích, v kolik hodin jede ten a ten autobus a jakou má barvu :-) ... Můj kamarád Přema se zmínil, že zrovna na jednu takovou včera narazil. No a skoro sotva to dořekl, když už stojíme na zastávce, ozve se nám za zády:
"Hoši, plosím vás, neuvite, kdy jede nejbližší autobus do Přerova?"
A pak ještě:
"A je to ten plosím vás ten žlutý nebo ten modrý?"
S přemáháním totálního výprksnutí najdeme babičce daný autobus, několikrát ji ochotně ujistíme (stejně se ještě zeptala asi pěti dalších lidí :-), já jsem pak dokonce ještě několik minut počkal, abych zkontroval, jestli nastoupila správně :-)
Konec dobrý, všechno dobré, přihláška je (snad? :-) v pořádku poslaná a vyřízená, ale budiž toto vážně varováním pro všechny, kdo s těmito věcmi mají taky ve zvyku otálet :-) |